Bylo mi patnáct

Patnáctiletá židovská dívka z Prahy si začala psát deník koncem listopadu 1939 a pokračovala až do prosince roku 1940. Před nástupem celé rodiny do transportu v roce 1942 se podařilo deník ukrýt u známých. Eva Rodenová přežila Osvětim i Bergen-Belsen a k deníku se ještě krátce vrátila po návratu domů v roce 1945. Po kumunistickém převratu uprchla Eva Rodenová i s manželem Rudolfem do Kanady, kde žijí dodnes. Deník obráží její vnímání světa, zachycuje atmosféru po likvidaci Československa, zejména narůstající pocit stísněnosti a ohrožení, stále silnější útlak Židů, jejich úřední vytlačování z české národní pospolitosti a posléze z jakéhokoli normálního života vůbec. Deníkové zápisky si získají čtenáře nepředstíranou bezprostředností, s jakou líčí citové zmatky pubertální dívky, která navzdory všudypřítomnému a stupňujícímu se ohrožení touží prožít plný život, naplněný hlubokým citem. Deník je působivým a nanejvýš autentickým svědectvím o tom, jak lidé tváří v tvář absurdní a hrůzné době zápasí o svou elementární lidskost a důstojnost.