Hříčky o královnách

Hříčky o královnách. Zní to pohádkově, řeknete si, ale nebudete mít pravdu, protože v pohádkách je vždycky něco mimo realitu, zatímco tady je všechno občas rozverně, občas zase až nechutně reálné, byť v rouše, do jakém své Hříčky oděl spisovatel Daněk. Pravidlo, a každé, má zajisté svou výjimku. I když - postavy ze Shakespearova Hamleta v posledním příběhu knihy se už po staletích také změnily v reálné osoby. Byť aspoň v oblasti kultury... Jinak jsou ale všechny královny a císařovny doslova vyloupané z dějin - anglických, francouzských, německých, rakouských, ruských, římských a vlastně i našich. Vždyť Marie Terezie byla česká královna a žena Františka Josefa I., hezká Bavoračka Alžběta, řečená Sissi, se českou královnou stala taky, byť se spolu s manželem nikdy nedala korunovat. Tvrdí se občas, že velké věci bývají výslednicí velkých sil, ale většinou to tak není. Někde se obvykle sejde pár lidí a rozhodnou o životě a štěstí milionů jiných. A jindy zas může jít o banalitu, Daněk si v Hříčkách uměl doopravdy hrát a Česká televize mu je natočila se spoustou známých tváří - německou císařovnu a pruskou královnu hrála Jiřina Bohdalová, budoucí ruskou carevnu Zuzana Bydžovská, a Sissi? Jana Hlaváčová ji zvládla skvěle a přemluvila herečku Hradního divadla Schrattovou (v podání Hany Maciuchové), aby se stala přítelkyní císaře. František Josef, mocnář rakouský a český král, se potom "přidělené" herečce opravdu věnoval. Měl ji rád. Jenže to už vlastně nejsou Hříčky o královnách. Zatím je Sissi pořád ve svém budoáru na kroměřížském zámku a zve si k sobě Kateřinu Schrattovou. Knížka tím příběhem začíná a nabízí vám zábavu i vkusně napsané poučení...