Současnost má své české autory a leckdo hltá ty, co s pohledem upřeným do časů totality hledají její dílem pitomé, dílem humorné stránky. Anebo si čte o sexu legračních hrdinů. Nebo má slabost pro titány naší literatury, co začali být známí už v letech, kdy u nás skončil "nylonový věk" a zbyly jenom "směšné lásky". Mezi těmi všemi lze najít i jméno OLDŘICH DANĚK (1927-2000). Bůhví, proč taky nepatří k titánům. Snad proto, že se jako dramatik, scenárista a prozaik věnoval tak často dějinám. A lidé si dnes cení spíš autorů, kteří se věnují přítomnosti či aspoň historii natolik čerstvé, že si ji mnozí pamatují. Zatímco Daněk si uměl pro látku sáhnout i do antiky a středověku. Ale pozor! Jeho poselství může přesto mluvit nahlas, zvlášť když se týká rozhodování a osudů mocných. Tady už je přece jedno, jaký se píše letopočet; mechanismus rozhodnutí a volby je věčný, pořád jde o mocenský cíl, o vliv a někdy i o život. Daněk o tom vypráví jazykem dramatika s břitce psanými dialogy a věty má doslova sametové. Ostatně - přesvědčte se o tom sami.
