S davidovou hvězdou peklem Terezína

Tato kniha líčí životní příběh tehdy mladého muže židovského původu, autora pamětí, který byl natolik slepý, že neviděl ruku píšící na zdi, až už bylo příliš pozdě. Jako mnoho dalších se zapletl do smrtící sítě rasového fanatismu a zvrácenosti. Osud k němu byl milosrdný. Podařilo se mu přežít fyzicky nezraněný, ale psychicky poznamenaný na celý život. Devětkrát byl odsouzen na smrt a devětkrát ušetřen, někdy na poslední chvíli. Když se to přihodí devětkrát za sebou, určitě to není běžné. Lze říci, že to byla boží vůle, ruka osudu, zázrak, to už je na čtenáři, jak to nazve. Ale ať už dáte té síle jakékoliv jméno, jsem vděčen za další desítky let života, které mi byly dopřány. Zároveň jsem však naplněn smutkem, když si vzpomenu na osud mnoha příbuzných, přátel, kolegů a spoluvězňů, k nimž byla tato síla méně milostivá. „Téměř od samého počátku jsem měl dosti pestrý život.“ Nepřeháněl. Narodil se ve Vídni. Od čtyř let žil v Čechách. Tři roky byl vězněn v Terezíně. Devětkrát unikl smrti. V poválečném Československu byl úspěšný vědec, ale po „Vítězném únoru“ se nepostavil na vítěznou stranu. Až v Kanadě uplatnil své schopnosti v oboru elektrotechniky a medicínské techniky jako profesor Saskatchewanské univerzity s dlouhým seznamem patentů a vynálezů.