Ztracený symbol

Začátkem jsem se musela opravdu těžce prokousávat, dokonce jsem ho četla 2x, ale potom se to rozjelo a byla to krása. Posledních pár stránek se pak začalo táhnout a už jsem odpočítávala stránky kdy už to skončí. Takže dobrá kniha,ale začátek a konec je nicmoc.

Jako všechny jeho u nás vydané knihy - nezklamal mě. Jedna knížka lepší než druhá, za posledních několik let nejlepší autor jakého jsem četla. Nejdřív jsem četla pak viděla filmy a knížky jsou nesrovnatelně lepší!!

„Tajemství je v tom, jak zemřít.“ Touto větou začíná kniha, na kterou svět celkem netrpělivě čekal celých šest let a čeští čtenáři sedm. Už třetí kniha s profesorem Robertem Langdonem v hlavní roli vyšla pod názvem „Ztracený symbol“ (orig. The Lost Symbol, 2009). Po jeho předešlých peripetiích v Evropě (Andělé a démoni, Šifra mistra Leonarda) se Dan Brown (*1964) rozhodl přenést děj na rodnou hroudu, tedy do hlavního města USA - Washingtonu. A jak se vyplatilo to letité čekání? Jeho předešlé čtyři knihy sklidily a sklízejí čtenářský úspěch především díky autorovu vypravěčskému talentu. Jeho schopnosti vtáhnout čtenáře do děje už první kapitolou, a doslova milosrdně ho pak „vyplivnout“ až po přečtení poslední věty. Tento nový titul má všechny předpoklady celou situaci zopakovat. Už ta tajemná první věta, po které následuje velmi realistický popis uvedení do nejvyššího třiatřicátého stupně v Zednářské lóži, naznačuje, že čtenář bude vtažen do soukolí děje a nebude v klidu jíst, spát a pracovat, dokud knihu nedočte. Ale připadal jsem si tak trochu jako šťastný majitel nového modelu vozu Porsche, který s blaženým úsměvem rozjíždí svého miláčka na dálnici, ale nějaký omezovač rychlosti mu nedovolí jet rychleji než na polovinu výkonu. A teprve asi po ujetí sto šedesáti kilometrů palubní počítač zábranu odstraní a vy konečně máte možnost plně si vychutnat schopnosti takového vozu. I v knize to trvalo až někde do sto šedesáté strany, než to na nás Brown „vybalil“ v plné síle. Náš hrdina je v vtažen do podivné hry, ale sám neví, o co jde. Děj jede kupředu, objevit uprostřed Kapitolu useknutou ruku nejvyššího představitele Zednářů ve Washingtonu Petera Solomona a hlavně velmi dobrého přítele R. Langdona, to je šok i záhada pro všechny. K tomu podivný příjezd vyšetřovatelské hvězdy CIA, záhadný únosce, který snad má přístup ke všemu atd. To vše je atraktivní, akční, ale nějak to není „plný výkon“. Takže teprve když Langdon začne používat svůj vlastní úsudek a intelekt, a začne mu jít o život, až potom se skutečně rozjíždí příběh, na který jsme u Browna zvyklí, na který jsme ty roky čekali. Jak je tedy patrno, po předešlém využití mystérií křesťanství a Vatikánu, autor se teď zaměřil na Zednáře, tajné společenství či záhadné bratrstvo, kterému stejně jako mnohým obdobným společenstvím se přisuzují přímo démonické skutky a především obrovský vliv na běh světa. A to je pravá živná půda pro různé konspirace a záhady, na kterých staví své příběhy Dan Brown. Podle pověsti při zakládání Washingtonu zednářskými Otci zakladateli v čele s G. Washingtonem ukryli někde ve městě tajný klíč k Dávným mystériím. Tedy k vědě, kterou znali starověké civilizace i Ježíš Kristus, a která dokáže v člověku vyvolat schopnosti rovné samotnému Bohu. A právě tento klíč chce získat osoba zvaná Malach, záhadný muž plně žijící pro tuto mystérii, který měl prostředky a čas vše naplánovat, a stát se nadčlověkem vládnoucím celému světu. K cestě odhalení této mocné síly potřebuje ale znalosti a intelekt profesora Langdona. A tak se stáváme svědky zběsilého boje nejen o život, ale o celou budoucnost světa. Zběsilého příběhu, který se odehraje během pouhých dvanácti hodin, ale jehož kořeny sahají tisíce let do minulosti. Dan Brown v tomto románu ničím své čtenáře nepřekvapil, a to myslím v dobrém. Čtenář dostal přesně to, co pod dílem podepsaným jeho rukou očekával – svižný a napínavý děj, založený na nejednoznačném výkladu symbolů, termínů a hesel především z oblasti historie a výkladu víry. To vše opět naspané v moderním mluveném jazyku, bez zbytečně komplikovaných charakterů a s překvapením v každé kapitole. Možná bychom mohli říci, že je to snad příběh napsaný na podporu svobodného zednářství. V předešlých dílech se do objektu svého zájmu dosti navážel, a sklízel ze strany Vatikánu „zasloužené“ plody opovržení. Zde tomu tak není, a ve skrytu duše jsem si až říkal, jestli sám autor není Zednář, a knihu napsal jako jistou společenskou obhajobu tohoto bratrstva. A je opět na vlastním úsudku každého čtenáře, jestli za tímto příběhem bude hledat pouze kvalitní oddechové čtivo, či snad přistoupí na hru pana Browna vážněji a důvěřivěji. V překladu dvojice Michaly Markové a Davida Petrů vydalo nakl. Argo v roce 2010.