Petr Vydra je v současné době především stand-up komik, vystudoval však dramaturgii. V letošním roce, po účasti v několika kolektivních knihách, vydává svou první samostatnou knížku, tentokrát se jedná o sbírku povídek s názvem Hlas a jiné povídky. Kam chodí pro inspiraci, co ho postrčilo na dráhu stand-up komika a čím se baví, když právě nebaví ostatní, nám Petr prozradil v rozhovoru.
Vystudoval jste dramaturgii, ale v současné době jste nejznámější jako stand-up komik. Co vás k tomuto žánru táhlo?
Nejvíc mě k tomu asi táhlo to spojení, že mohu interpretovat vlastní texty bez zásahu nikoho dalšího. Takže pak nemám strach si během vystoupení něco změnit či domyslet v reakci na živé diváky.
Svá vystoupení si tedy připravujete do poslední pointy nebo si necháváte prostor na improvizaci?
Připravuju si je do poslední pointy, ale zároveň počítám s možností, že se během výstupu bude text měnit. Mám totiž zkušenost, že mě leckdy napadne něco dalšího, co může stand-up výstup ještě více vyšperkovat. Anebo naopak zjistím, že něco, co mi přišlo vtipné a nadějné, vyzní u diváků hluše. Mám tedy díky tomu možnost výstup pořád vyvíjet dál.
A jak moc je složité být pokaždé vtipný?
Popravdě se snažím sám sebe, a tím pádem i diváky, přesvědčit, že není nutné být vždy a za všech okolností vtipný. Osobně mám rád, když se vtip či humorná poznámka objeví, ale je mnohem lepší, když autor diváka/čtenáře nevodí za ručičku a nechá ho, aby si taky něco v textu či skeči našel sám. Rád do svých vystoupení vkládám i osobní postoje, případně názory, u kterých divák vzhledem k žánru stand-upu chápe, že jde o nadsázku či parodii, nebo příběh.
Věnujete se stále i své původní profesi dramaturga?
Příležitostně, ještě mám pár inscenací, které se hrají v Divadle Na Fidlovačce, z toho u jedné jsem i spoluautorem adaptace. Jedná se o inscenaci Eva tropí hlouposti. A v současné době připravujeme se stejným režisérem, tedy Pavlem Šimákem, a Ivou Pazderkovou inscenaci monodramatu s názvem Dnes večer ovuluji.
Co vlastně divadelní dramaturgie obnáší?
Myslím si, že dramaturg je jakýmsi duchovním arbitrem obsahu hry. Předává hercům myšlenku, kterou chtěl autor dramatem sdělit, a spolu s režisérem vymýšlí výklad, který k inscenaci použijí.
Dá se tedy říct, že dramaturgie přímo souvisí i s literaturou nebo literární tvorbou?
Rozhodně. Považuji dramaturga trochu za analogii redaktora v nakladatelství, jen se nevěnuje literatuře, ale dramatu. Divadelníci se vyhýbají označení literatura, protože divadelní text má vyznít nejlépe v jednání herců na jevišti než v původní psané formě.
Čtete rád, nebo jste dokonce knihomol? Jakou knížku máte právě na nočním stolku?
Čtu hodně rád. Nedávno jsem byl hostem v divadelní talkshow Lukáše Pavláska Večer jedna báseň, kde je jednotícím tématem poezie, kterou mají pozvaní rádi. Takže jsem si, sice z povinnosti, ale přesto rád oprášil třeba texty Voskovce a Wericha, hravou poezii Emanuela Frynty a Jiřího Suchého. Jinak jsem nevybíravý čtenář, mám rád všechno.
A tím se dostáváme k vaší vlastní literární tvorbě. Hlas a jiné povídky jsou vaší první samostatnou knihou. Kde vznikl nápad na povídkovou sbírku, proč ne rovnou román?
Myslím, že to souvisí se stand-upem, ale kratší literární útvar mi přijde celkově ohlídatelnější. Líbí se mi, že mohu psát prakticky o čemkoliv a jednotlivé povídky na sebe nemusejí nijak navazovat. Povídky mi dělají větší radost a přinášejí uspokojení. Nedovedu si představit, že bych trávil mnoho hodin a dní s jedním příběhem, nemám nutkání napsat stovky stran.
Povídka je ale považována za složitý literární úkol. Přeci jen není snadné vymyslet celý příběh na tak omezeném prostoru.
Ano, říká se, že povídka je prubířským kamenem literatury, jakýmsi základem všeho. Ale rozhodl jsem se toho nebát. A kdybych se náhodou rozepsal, mohu si nakonec říct, že jsem napsal novelu. (smích) Mám na psaní povídek rád svobodu a nezodpovědnost, můžu cokoliv, poslat hrdiny kamkoliv. Možná, že se někdy změní moje chuť psát a vytvořím něco, co by se dalo nazvat románem. V tuhle chvíli píšu povídky a někdy se ostýchám nazvat je i povídkami (smích). Pro mě jsou to především příběhy, kterými chci bavit čtenáře.
Kde hledáte pro psaní inspiraci?
Inspirace ke mně tak nějak přichází sama. Myslím, že je dobré rozhlížet se po světě a reagovat na to, co se přihodí mně nebo jiným. Taky mi hodně pomáhá pevné datum odevzdání. (smích) Mám-li do nějakého časopisu napsat něco třeba s vánoční tématikou, tak potom zapnu a makám. Mám rád ten finální stres, pocit, že už je to tady a mám třeba jen pár dní na odevzdání. V takovou chvíli napíšu i věci, které bych asi vůbec nenapsal, pokud by mě netlačil čas a termín.
Máte v knížce nějakou oblíbenou povídku, kterou byste rád vypíchl?
Rozhodně by to byla titulní povídka Hlas, když už na ni lákám i samotným názvem. Mám nejraději ty povídky, které se mi dobře četly při veřejných čteních, a mají pro mě tím pádem tak trochu divadelní charakter. Ale jsem sám zvědavý, které z povídek se budou líbit čtenářům.
A na závěr zabrousíme trochu do soukromí. Prozradíte nám, co rád děláte ve volném čase?
Docela rád chodím na procházky s hůlkami, nordic walking. Dělám to nejen kvůli kondičce, také kvůli svému rameni. Ta procházka musí mít ale vždycky nějaký cíl, například tímto způsobem chodím rád do kina. Rád spojuju tyto dvě svoje vášně.
Petře, děkujeme za milý rozhovor a přejeme vaší knížce spousty spokojených čtenářů.
Petr Vydra (1972) je hrdým absolventem dramaturgie na DAMU, kde působil také jako asistent profesora Ivana Vyskočila. Kromě působení v pořadu Na stojáka spoluvytvářel Intimní… (Divadlo v Řeznické) a Trapné večery (Dejvické divadlo), podílel se na kabaretních večerech Snesitelná lehkost pití (Černá labuť). Televizně se stand-up výstupy v pořadu Comedy Club a na youtube kanále Na Stojáka. Jako dramaturg se podílel na vzniku několika titulů Divadla Na Fidlovačce, včetně jedné spoluadaptace (Eva tropí hlouposti). Je spoluautorem scénáře ke snímku Krásno, objevil se mimo jiné i v seriálech Vyprávěj!, Kapitán Exner, Specialisté, či ve filmech Návrat idiota, Padesátka, Přes prsty a dalších.
Napsat komentář