Svedly je dohromady dopisy

Druhá světová válka psala nejrůznější příběhy, většinou bohužel tragické. Naštěstí existují i spisovatelé, kteří se na toto smutné období dokážou podívat z jiného úhlu. Takovým autorem je také Australan James Moloney.

Píše se rok 1944 a Margot Baumannová odchází ze školy, aby nahradila svou sestru Renate na poštovním oddělení koncentračního tábora Sachsenhausen. Margot je nadšenou a uvědomělou stoupenkyní režimu, stejně jako celá její rodina. Oba Margotini bratři bojují na frontě a Margot je hrdá, že může svým dílem přispět ke slávě Říše.

Po několika dnech třídění dopisů ale zjišťuje, že pracovní tábor není až takové krásné místo, jak se jí snaží napovídat. Nejhorším úkolem, který musí plnit, je pálení dopisů, které posílají vězni svým blízkým a milovaným. Zprvu je svědomitě pálí, ale pak si jich několik přečte. Zjišťuje tak potajmu, co se za zdí poštovního oddělení odehrává, a alespoň několik psaní a pohlednic vždy zachrání a pošle jejich adresátům. Takto se k ní dostane i dopis od Dietera, jenž píše své milované. Ta se jmenuje také Margot, jako hlavní hrdinka, a je podle obsahu listu vězněna v Osvětimi. Dopis je bohužel bez adresy, není ho tedy jak poslat dál. Margot se rozhodne Dieterovi odepsat, jelikož si myslí, že by mu jakákoliv naděje mohla dodat odvahy a pomoci přežít. Jak se jejich příběh bude vyvíjet, a jestli Margot změní svůj názor na režim a celou situaci, to už si musíte přečíst v románu Dopisy ze Sachsenhausenu.

James Moloney je známý především jako autor knih pro děti a mládež. Novým románem však dokazuje, že se umí velmi dobře vcítit i do hrdinů dospělých, navíc v podobně složité situaci, jakou popisuje v Dopisech. Margot i Dieter jsou hrdinové velmi živí a jejich osudy tak napínavé, že zdatnější čtenář knihu zhltne i za dva večery. Dopisy ze Sachsenhausenu nejsou klasický milostný příběh, jak by to možná mohlo vypadat, ale román nutící k přemýšlení o lidské soudnosti, loajalitě, naději i zoufalství, kterým se jako zlatá nit vine láska. Láska, která tehdy možná opravdu dokázala některé nešťastné vězně udržet déle naživu a s vírou, že hrůza a zmar jednou skončí. A autor navíc krásně ukazuje, že osvobozením tábora a koncem války bohužel ještě neskončil strach lidí, protože území obsadily americké a ruské jednotky, které toužily urvat co největší díl padlého Německa. Na tento aspekt mnozí autoři zapomínají a je dobře, že James Moloney jej dokázal vtisknout i do dejme tomu milostného vyprávění.

Dopisy ze Sachsenhausenu jsou román tak fantastický a neuvěřitelný, až by člověk rád doufal, že se podobný příběh odehrál. Jsou románem pro všechny, kteří hltají příběhy z druhé světové války a touží taky někdy po naději na dobrý konec.

Helena Herynková

 

Napsat komentář