Kniha Co po nás zůstane pro mě byla velkým překvapením. Nicholase Sparkse mám spojeného hlavně s romantikou, ale tady se poprvé pouští do spolupráce s režisérem a scenáristou M. Night Shyamalanem – a je to znát. Příběh má pořád tu typickou Sparksovu citlivost, ale zároveň je v něm něco temnějšího, tajemnějšího, co vytváří úplně jinou atmosféru, než na jakou jsem u něj zvyklá.
Hlavní postava Tate, je newyorský architekt, který se po léčbě z deprese a tragické smrti své sestry snaží začít znovu. Jeho dětství bylo sice obklopené luxusem, ale bez skutečné rodičovské lásky. Jedinou oporou mu byla starší sestra Sylvia – dívka s neobvyklým, téměř mystickým napojením na přírodu. Její smrt Tatea zlomila, a právě její poslední slova, že vidí duchy, kteří jsou stále připoutáni ke světu živých, se stanou klíčem k tomu, co přijde dál. Když přijíždí na Cape Cod, aby navrhl letní dům pro svého přítele Oscara, doufá, že začne nový život. Jenže místo klidu najde něco, co jeho racionální svět obrátí vzhůru nohama.
V historickém penzionu, kde se ubytuje, potkává Wren – ženu, která působí zvláštně známě a zároveň neuchopitelně. Je mezi nimi okamžité pouto, ale od začátku cítíte, že Wren v sobě nese něco, co Tate nedokáže pojmenovat. Její minulost je plná tajemství a Tate se postupně zaplétá do příběhu, který není jen o lásce, ale i o tom, jaké stopy po sobě lidé zanechávají, když odejdou příliš brzy.
Co mě na knize nejvíc bavilo, je její atmosféra. Pobřeží, starý penzion, tiché večery, vzpomínky, které se vracejí… a do toho jemné náznaky nadpřirozena, které nepůsobí přehnaně, ale spíš jako metafora smutku a neuzavřených věcí v životě. Sparks a Shyamalan dohromady vytvořili příběh, který je romantický, melancholický a zároveň lehce mrazivý.
Je znát, že na knize pracovali dva tvůrci s rozdílným přístupem. Shyamalanův vliv je patrný v atmosféře – v jemném napětí, v neklidných detailech, v pocitu, že realita je o něco širší, než si chceme připustit. Nadpřirozeno tu není jen efektní kulisa, ale součást příběhu o truchlení, vině a hledání smíření. Sylvia, i po smrti, zůstává v Tateově životě přítomná – ať už jako vzpomínka, nebo něco víc.
Sparksův rukopis je stále znatelný. Vztahy jsou emotivní, postavy zranitelné a lidské. Romantická linka mezi Tatem a Wren je něžná, ale zároveň komplikovaná, protože oba bojují se svými démony. Jejich vztah není jen o lásce, ale o odvaze čelit pravdě – i té, která přesahuje hranice života a smrti.
Co po nás zůstane je román, který se čte snadno, ale zanechá v člověku zvláštní ozvěnu. Pro mě je to román o ztrátě a bolesti, která nás formuje, o lásce, která se nevzdává, a o tom, že některé pravdy musíme přijmout, abychom mohli jít dál. A právě tohle spojení romantiky a tajemna dělá z knihy něco výjimečného.
Pokud máš rád romantiku s temnější, mysteriózní atmosférou, tahle kniha tě pravděpodobně vtáhne a nepustí.
Autorka recenze: Simona Krchová
Napsat komentář