Kdy naposledy jste napsali někomu klasický dopis? Že už si ani nevzpomínáte? Nedivím se vám. Ale věřte, že po dočtení této knížky poběžíte koupit dopisní papír a obálky.
Dopisy, dopisy, dopisy. Žádný jiný text v knize nehledejte. Autorka Virginia Evans si na sebe vzala nesnadný úkol, ale vězte, že se ji vážně dobře povedl. Právě jen díky dopisům poznáte Sybil. Ženu, která pracovala v právnické kanceláři, což v sedmdesátých letech neměla vůbec snadné. Ženu, jejíž rodina se rozutekla po světě a ona tak zůstala sama. A hlavně ženu, která v životě zažila obrovskou ztrátu, se kterou se stále ještě neumí vyrovnat.
Sybil van Antwerp vám ze začátku bude nesympatická. Je tvrdá, přesná, nedělá chyby. Ale nebojte. Postupně se čtenářům otevře a ukáže i svou druhou tvář – empatické kamarádky a ženy, která mnohdy umí slovem pomoci a třeba i pohladit. Postupem času budeme navíc pozorovat, jak ji životní okolnosti proměňují.
Téměř deset let. Tak dlouho budeme sledovat její dopisy. Díky nim pak poznáme její kamarádku, bratra, děti, ale třeba i pracovníka zákaznického servisu, tajemného pisatele, který přichází ze Sybiliny pracovní minulosti a také pár spisovatelů. To, co mám v knihách ráda, jsou zmínky o jiných knihách. A věřte, že toho si tu užijeme dost. Dostaneme od Sybil hned několik tipů na knihy a některé z nich jsou vážně skvělé.
Ztráta, kterou Sybil zasáhla, je nepředstavitelná. Nese si ji v sobě dlouhé roky a stále se s ní vyrovnává. Jak jinak než prostřednictvím dopisů. Obzvláště pak jednoho, který píše už roky. Tragédii budeme odhalovat po kouskách, mnohdy jen v náznacích, dokud se před námi neobjeví celá děsivá pravda. Pak nastane čas, aby ten dlouhý dopis odeslala a už se k němu nikdy nevracela.
Příběh je to rozhodně emotivní. Připravte si kapesníčky, je pravděpodobné, že u něj budete nejednou brečet. Dotkneme se tu spousty témat a vzhledem k věku hlavní hrdinky tu bude mít své místo i téma stárnutí a stáří.
Jak se s ním vyrovnat? A co když přijdou nemoci? Jak se s nimi naučit fungovat, abychom si mohli užívat život do posledních dní? Je tu spousta otázek a na mnohé i dostanete odpovědi.
Knih, které jsou psané pouze skrz dopisy není mnoho. „Dopisní“ knihy, které znám, jsou vždy doplněné ještě o popisné texty. Tady ne a musím říct, že je to skvěle propracované a promyšlené, neboť na sebe dopisy logicky navazují, a přesto se v nich dozvíme vždy přesně to důležité pro tu danou chvíli. Navíc to všechno působí přirozeně, nenuceně a autenticky.
Dopisy od Sybil je přesně ta kniha, kterou když vezmete do rukou, tak ji neodložíte, dokud se nedostanete až na konec. U každého přečteného dopisu si totiž řeknete „už si přečtu jen jeden“ a najednou jste na konci, po tvářích se vám valí slzy jak hrachy a jen tiše pronesete: „Sbohem, Sybil.“
Autorkou recenze je Eva Francová.
Napsat komentář