ROZHOVOR s Nealem Shustermanem: „Nechci předstírat, že znám odpovědi.“

Jak zodpovědně přistupovat k příběhům, které vyprávíme? Kolik naděje a kolik otázek do nich vetknout, aby to bylo tak akorát? Zničí nás umělá inteligence, nebo osvobodí? Neal Shusterman, hvězda dystopických románů, přijel v říjnu za svými fanoušky do Prahy a představil jim nejen knihu povídek Kosení. V Praze nebyl poprvé a vypadá to, že se objeví i v některé z jeho dalších knih. Přečtěte si rozhovor, který při své návštěvě poskytl Magazínu LUXOR!

V salonku hotelu na Starém Městě zuřivě blikají blesky fotoaparátu, které přebijí hlasy, cinkot příborů a vůni ranní kávy. Ve spárech fotografa je Neal Shusterman. Sympatický chlapík a žhavé zboží Hollywoodu. „Smrtky, Bez citu i Bez šance. Všechny se chystají, jen se čeká a čeká, až se to stane. Jsem opravdu nadšený, že na seriálu Smrtka se podílí i sám Steven Spielberg,” brzdí velká očekávání spisovatel a jen na okraj si posteskne nad stávkujícími filmaři. „Bude to ještě alespoň rok trvat, než se věci rozjedou.”

V rozhovorech často zmiňujete termín dokonalý svět. Jak by takový svět vypadal z vašeho pohledu?

Nemyslím si, že je možný dokonalý svět, protože my jsme nedokonalé bytosti. Takže ve skutečnosti jde o to přijít s dokonalým světem, ale přijít se světem, ve kterém dosáhneme všech věcí, kterých dosáhnout chceme. A co se stane, až se nám to podaří?  Bude svět bez válek bez nemocí? I to ale bude mít své důsledky. Jak se s nimi vypořádáme? Právě to jsem se snažil popsat v trilogii Smrtek.

A přišel jste se světem bez přirozené smrti. Jak vás tento koncept napadl?

Vyšel jsem z toho, že základ je podívat se, kam chceme jako společnost směřovat. Když se díváte na futuristické příběhy, jsou většinou všechny dystopické. Jsou o tom, jak se všechno pokazilo. Takže jsem se záměrně pustil do opaku a zkoumal, v co doufáme – například  s umělou inteligencí. Místo toho, abych se díval na děsivé věci, které umělá inteligence dokáže, otočil jsem to a ptal se, jaká by byla nejlepší umělá inteligence? A pak to sledovat, analyzovat to a zjišťovat, jaký by byl svět, kdybychom měli to nejlepší z nejlepšího. A stávalo se mi, že čím víc jsem bádal, tím víc mě to vedlo k článkům o nesmrtelnosti a o tom, že právě teď probíhá spousta výzkumů, které se snaží zjistit, jak zastavit proces stárnutí. Když se nám to podaří – a já jsem přesvědčený, že se to stane velmi brzo, tak se svět změní. 

A co se tedy stane, když najednou budeme mít možnost žít věčně?

Existují všechny dystopické verze. Jenže právě ty jsem chtěl odsunout stranou a pokusit se vymyslet, jak se s tím co nejlépe vypořádat. Jenže vše, co mě napadalo, bylo dystopické. Kdo bude rozhodovat o tom, kdo zemře, když můžeme žít věčně? Pokud o tom rozhodne vláda, je to dystopické. Pokud o tom rozhodnou počítače, je to dystopie. V dokonalém světě by rozhodovali Jediové. Tedy jedinci, kteří jsou čestní, vážení a osvícení. Ti by rozhodovali o tom, kdo bude žít a kdo zemře… a tam ten příběh začal.

Vy už jste to trochu zmínil, nicméně začátkem letošního roku jsme zažili vlnu zájmu o umělou inteligenci, vy s ní ve svých příbězích pracujete. Proč? Co si o ní myslíte?

Je to džin, kterého nemůžeme vrátit zpět do lahve. Jakmile je jednou venku, nemůžeme ho zastavit. Musíme tedy přijít na to, jak ho využít jako nástroj. Mám přátele, kteří mluví o tom, že musíme zastavit umělou inteligenci. To se nestane, nejsme schopni ji zastavit. Musíme spíš přijít na to, jak nám může sloužit. Protože pokud s ní budeme bojovat, nakonec nás nahradí. A tak pracuji s Chat GPT a snažím se přijít na to, jak ho využít jako nástroj. Pro spisovatele je to velmi užitečný nástroj. Sice mi nenapíše texty, ale když mám nějaký blok, můžu se ho třeba požádat: Vymysli deset mimozemských krajin. Pak se na to podívám a řeknu si, ok, tak tahle je docela zajímavá. Na tom budu stavět. Takže se z toho stává zdroj, který pomáhá spisovatelům. Někdy to může být způsob, jak posunout svou vlastní kreativitu.

Některé z těchto ChatGPT a dalších se učí z věcí, které jim lidé píšou.

První věc, na kterou jsem se zeptal Chat GPT, když jsem ho začal používat, byla, jestli je Nimbus. Opravdu To odpovědělo. Znalo Nimbus. Řeklo, že Nimbus je fiktivní výtvor spisovatele Neala Shustermana. A že není Nimbus, jen program pro modelování jazyka. Tak jsem se ho znovu zeptal: Ano, ale když se budeš dál učit, mohl by ses stát Nimbusem? A Ono odpovědělo: Nejsem vědomí, proto bych se nikdy nemohl stát Nimbusem. Pokračoval jsem otázkou, jestli se může umělá inteligence vyvinout tak, aby se stala Nimbusem? A To řeklo, že možná. Takže v podstatě ano, je to Nimbus. Je to trochu znepokojující. Uvidíme.

Proč mají Vaše dystopie takový úspěch? Jak si to vysvětlujete?

Všimněte si, že čím se svět kolem nás stává více dystopickým, tím je nám lépe, když můžeme předvídat, kam by to mohlo dojít. A také, jak se z toho dostat. Nejsilnější dystopické příběhy jsou ty, kde přijdeme na to, jak to zastavit. Hrdinové těchto příběhů přijdou na to, jak nás dostat zpět ze slepé uličky, kam se svět dostal. Takže v jistém smyslu, i když je to znepokojující, je to většinou také velmi uklidňující. Protože to ukazuje cestu ven. Forma se měnila, ale příběhy odjakživa vysvětlovaly věci, kterým jsme nerozuměli. Proto máme legendy a mýty: Nedokážeme pochopit pohyb Slunce? Nuže, Slunce je po obloze převáženo na voze… A tak si tyto příběhy vyprávíme, aby nám pomohly cítit se lépe a méně se bát věcí, kterým nerozumíme. A těch je stále spousta.

Jakou roli podle vás hraje literatura v životě mladých lidí? A jaké poselství jim chcete svými příběhy předat?

Příběhy obecně hrají důležitou roli. I proto si myslím, že je třeba být velmi obezřetný v tom, co se rozhodnu vyprávět a jak. Nerad vyprávím příběhy, které dávají všechny odpovědi. Věci totiž nejsou vždy tak jednoduché, jak vypadají. Na otázky, které stojí za to si klást, nejsou jednoduché odpovědi. A nechci předstírat, že odpovědi znám. Rád nacházím zajímavé způsoby, jak otázky předkládat, nejlépe pak takové, které by čtenáře ani nenapadly. Chci je vybízet k přemýšlení, třeba i proto, aby se dokázali lépe orientovat v dnešní velmi složité době. A chci jim vyprávět příběhy o naději. Přemýšlet o věcech a klást si otázky – to je poselství, které rád zanechávám.

Co od vás můžeme očekávat v blízké budoucnosti ?

Chystám se na další knihu o Smrtkách, ale vrátím se zpět, budou to jejich začátky. Velmi mě zaujala myšlenka, co se stalo v okamžiku, kdy se Nimbus probral. A chci také vyprávět o lidech, kteří s touto myšlenkou přišli jako první – ty první Smrtky. Jak se setkaly? Jak je napadlo Smrtky založit? Ještě nemám název, ale bude to příběh o vzniku tohoto světa.

Dovedete si představit, že byste napsal knihu o Praze?

Rád zasazuji děj knih do míst, kde jsem byl. A jsem si jistý, že Praha se do mých příběhů jednou dostane.

Rozhovor vyšel v Magazínu LUXOR v listopadu 2023. Jeho autorem je Šimon Köppl.