Toužíte si pustit do srdce lásku beze strachu a věřit, že můžete být šťastní? Jde to. Nejen v životě, ale především v příběhu Tabithy a Raffa, který se odehrává na ostrově věčného jara.
Ostrov zalitý sluncem je přesně ten typ knihy, který si chcete vzít na dovolenou – romantický, plný slunce, moře a nových začátků. Kate Frost umí vytvořit atmosféru, ve které máte pocit, že jste se sami ocitli na ostrově Madeira, cítíte vůni květin, která se mísí s vůni moře, skvělého jídla a nových dobrodružství a alespoň na chvíli zapomenete na každodenní starosti.
Příběh nabízí romantiku, rodinné vztahy, tajemství i životní rozhodnutí. Hlavní hrdinka Tabitha není dokonalá, a právě díky tomu působí sympaticky a uvěřitelně. Bavilo mě sledovat, jak se postupně vyrovnává s minulostí a zjišťuje, co vlastně od života chce. Ve třiceti má za sebou už pár životních zklamání, nicméně je dokázala jako úspěšná písničkářka, a především skladatelka pro jiné, přetavit do písní, po kterých je právem poptávka.
Aby se vyrovnala s rozchodem, věnuje se ale také hlídání domácích mazlíčků po celém světě. Když potřebují páníčci odjet na delší dobu na dovolenou, ubytuje se v jejich domě a pohlídá psy, kočky nebo třeba papoušky. Má klid na skládání, možnost poznávat nová místa, kulturu a také trochu lidi.
Její dobře naplánovanou samotu na Madeiře ale naruší Raff, syn majitelů dvou psíků, které dostane na starost. Ten podobně jako Tabitha utíká sám před sebou a nedořešenou minulostí. Jejich vzájemná chemie oba přesvědčí o tom, že možná není třeba stále utíkat, ale je lepší zkusit se minulosti postavit a uzdravit staré rány.
Pokud máte rádi romantické příběhy s krásným prostředím, trochou dramatu a především nadějí, že nikdy není pozdě začít znovu, Ostrov zalitý sluncem vás nezklame. Je to ideální kniha, u které si prostě odpočinete a rádi se necháte přenést na tento nádherný ostrov v Atlantském oceánu. Shodou okolností jsem ho nedávno navštívila a místní průvodce nám prozradil jedno údajně madeirské rčení:
„Všechno je v pohodě. A když ne, tak je to jedno, protože Atlantik tu byl a je a stejně si s Madeirou udělá, co bude chtít.“
A přesně tahle směs nadhledu, fatalismu a respektu k přírodě mi k Madeiře tak nějak patří. Tak hezké čtení…
Autorkou recenze je Zuzana Erbenová.
Napsat komentář