Předchozí řádky, jež si vypomohly přirovnáním k rozbouřené vodní hladině, se nepohybují daleko od reality. Vždyť co může být nevděčnějšího (a tedy riskantně svéhlavého), nežli potřeba kriticky reflektovat a mapovat vývoj umění, který se v nánosu tisíciletí jeví jako batole. A jak lze soudit člověka v tak útlém věku? Ostatně, nejde snad ani tak o mladost, ale především o nedostatečný odstup. Stačí si vzpomenout na skepsi v řeči Jana Švankmajera při přebírání hlavního Lva za film Otesánek, kdy slavný tvůrce zpochybnil hodnotu takového ocenění, neboť je vlastně velmi zbrklé. Cenu přiděluje uměleckému dílu především až čas. Mezera mezi zrodem díla a tím, kdy o něm lze hovořit v kontextu zbaveném spontánní reakce, komentáře stále ještě živého.
Už z takových důvodů se o soudobém českém umění píše velmi opatrně (a nebo prostě nekvalifikovaně a krátkodobě). Ke kritičtější a odborné reflexi slouží recenze, komentáře, analýzy a portréty obsažené ve specializovaných periodikách, odvážnější monografie se spíše schovávají, i proto nebylo od věci pojmenovat mnohostránkovou publikaci vydanou v rámci Edice Magnus Art pojmenovat titulem Mezera. Skutečně ji totiž zaplňuje. S jakýmsi zabejčeným stylem, který je dán nejen obsahovou koncepcí, ale i grafickým zpracováním, se vrhá do meziprostoru, kde prakticky není nic, pouze touha po reflexi a její neomalená nápodoba. Mezera sice nesplňuje v pravém slova smyslu odbornou monografii, která by historii vnímala jako konkrétní uzavřený celek a mohla si dovolit skutečně více hodnotit díla, na stranu druhou takové rozhodnutí knize jen a jen pomáhá. Lindaurová s kolektivem totiž na pětadvacet let života mladého českého umění nahlíží skrze desítky až stovky ústřižků. Mnohdy jen náznakových, mnohdy subjektivních, spontánních, opatřených z novin, časopisů, z webů či katalogů. Mezera zaplňuje prostor živelně, stříká do něj po rozdováděných kapkách dílčí komentáře k umělcům, jejich dílům, k výstavám, cenám… Mezera provokuje svou občasnou lehkomyslností, důvtipem schovaným v grafické rozdováděnosti, ale – skoro by se chtělo říci: až paradoxně – nikdy vlastně neschází hodnota, smysl a napojení na význam, který taková kniha má (mít). Mezera totiž skutečně onu mezeru vyplňuje a dává velmi živý přehled o tom, co se během uplynulého čtvrtstoletí na poli českého výtvarného umění odehrálo.
Hodnocení: 90 %
Autor: Lukáš Gregor
Napsat komentář