Mít sílu se postarat

Zlínský rodák Slávek Horák zakotvil své vyprávění o ošetřovatelce Vlastě do končin, které dobře zná. Moravské lokality, filmované bez idylických příkras, utvářejí prostor pro kulminaci velmi drobných silných momentů. Nejen díky obsazení Bolka Polívky, ale především díky tématu nemoci ústřední ženské postavy nás Domácí péče navádí rozpomenout si na výtečné Zapomenuté světlo. Horák se obdobně vyhýbá sentimentu a namísto politického kontextu zapracovává do příběhu (dnes stále populárnější) problematiku alternativní léčby. V Horákových rukou téma neklouže po líbivé atrakci. Nemá v úmyslu provokovat, dokonce ani ukázat, zda je či není taková tvář medicíny smysluplná a nemocnému člověku opravdu nápomocná. Ve velmi jemných obrysech načrtává důvody, proč lidé (v tomto případě Vlasta) vymění lékařem předepsané léky za lidskou energii a „kouzelnou mastičku“. Stejně jako iluze, které se na touhu vyléčit napojí. Režisér (a scenárista v jedné osobě) neustále míchá vážné momenty s těmi úsměvnými. Ani v jedné chvíli nepřevažuje jedna ze stran příliš, ani v jedné chvíli není vypravěč ironický či naopak „přespříliš soucitný“, aby diváka manipulátorsky tlačil k slzám.

Tento unikátní (a opravdu sympatický) balanc nepředstavuje však jedinou přednost Domácí péče. Horák totiž obdobně citlivý přístup předvádí při dramaturgii a při vedení herců. Vyprávění má sice své rozpoznatelné předěly (kolize, krize), na stranu druhou se vyhne předpokládané gradaci a tragickému (či naopak optimistickému) vyústění. Režisér pouze nahlédne, aby pak život hrdinů zase opustil. Nefabuluje tak, aby z toho vznikl „biják“. Jde spíše o momentku ze života. A autenticitu podtrhávají i herci včele se stále neokoukanou Alenou Mihulovou, herecky civilním Bolkem Polívkou nebo Tatianou Vilhelmovou.

Hodnocení: 90 %

Autor: Lukáš Gregor

Sdílet

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *