Ke knize Zhroucený čas jsem se dostala úplnou náhodou a jméno autora Blake Crouch mi ještě donedávna nic neříkalo. Jelikož ji vychválil i můj oblíbenec Andy Weir (autor Marťana), rozhodla jsem se ji zkusit. Musím říct, že větší bombu jsem letos v ruce neměla.
Helena Smithová je geniální vědkyně ve středním věku a s velkým snem. Ráda by sestavila přístroj na zachycení vzpomínek a pomohla tak své matce a dalším obětem Alzheimerovy choroby vést normální život. Když se jednoho dne naskytne příležitost získat nevídanou finanční podporu a kompletní zázemí pro její projekt, neváhá ani sekundu.
Barry Sutton se teprve nedávno začal po letech vyrovnávat se smrtí své dcery a rozvodem s manželkou. Je to klasický středně zpustlý prototyp detektiva, co své starosti rád spláchne sklenkou whisky v zaplivaném baru. Dokud jeho všední život nenaruší sebevražda mladé ženy, která před jeho očima skočí z mrakodrapu.
Ve Spojených státech už nějakou dobu nabírá na síle zvláštní druh epidemie. Lidé si vzpomínají na události a celé životy, které prožili, avšak prožít nemohli. Jednoho dne se jim zničehonic otočí celý svět naruby a nikdo neví, co to má znamenat. Přibývá počet sebevražd, narůstá hysterie a strach z možná nakažlivé nemoci zvané syndrom falešných vzpomínek. Barry se díky své profesní zvědavosti zaplete do samotného jádra událostí a není cesty zpět. Spolu s Helenou musí čelit totálnímu chaosu napříč několika realitám a zabránit masakru celého lidstva. Zní to šíleně? Přesně takové to je.
Během čtení thrilleru Zhroucený čas mi neustále vyskakovaly na mysl názvy filmů jako Minority Report, Na hraně zítřka nebo Počátek. Tenhle geniální koktejl abstraktních hrátek s časem, zasazený do napínavého thrilleru, vás rozseká na maličké kousky a pak zase složí dohromady s každou další stránkou. První třetina knihy čtenáře dokonale navnadí a zmate. Chvílemi si připadáte úplně mimo mísu a snažíte se pochopit, o co asi tak jde. Když vám to konečně docvakne, po chvíli stejně zase nevíte nic. A tak pořád dokola. Čtenáři radím nechat se tím naplno pohltit. Však ono se to vytříbí. Asi od půlky jsem si zoufale kladla otázku, jak se chce autor z takové motanice dostat. Nemám ráda, když je slibné téma s košatým dějem utnuto nelogickým nebo příliš rychlým závěrem. Nebojte se, tohle není ten případ. Blake Crouch má vše do detailu promyšlené, takže pak už jen sedíte s otevřenou pusou, oči nestíhají číst, nejíte, nepijete, dokud nejste až na úplném konci.
Ději dodává spád rozčlenění do kratších vyprávěných úseků, ve kterých střídavě sledujete počínání Barryho a Heleny. Každý z nich se většinou pohybuje v jiném časovém období, a proto je nutné dávat pozor na datum nebo konkrétní den určující události každé kapitoly. Na to si však velmi rychle zvyknete, mezi vším tím blázincem jde opravdu o drobnost.
Někdy si po skončení dobré knihy řeknu, že se k ní v budoucnu ještě vrátím. Takové knihy mají místo v mé knihovně, ostatní putují většinou dál do světa. Zhroucený čas jsem si však chtěla znovu přečíst hned po dočtení posledního slova! Fakt, nekecám. Kdybych si mohla za celý rok přečíst jen jedinou knihu, byla by to tahle! A několikrát. Zkuste ho taky, protože přesně jak napsal Andy Weir, je to „strhující a naprosto jedinečná jízda“.
Markéta Psohlavcová
Napsat komentář