Dostat z dětí, co se právě děje ve školce, je někdy nadlidský výkon. Abych si trochu té práce ulehčila, vzala jsem do rukou knihu Kamarádové od Petry Soukupové, která mě a mé dvě dcery rázem přenesla do prostředí mateřské školy, kde se odehrávají každodenní dětské trampoty.
Poté, co jsme se doma seznámili s Hugem a Rózou, přišli k nám na návštěvu další dva kamarádi. Tentokrát je to kravička Ema, která nechce jíst, a medvídek Bert, který se zase nechce kamarádit. Jde o dva krátké příběhy ze školkového prostředí doplněné o krásné ilustrace oblíbených postav z dílny Ababu.
Jedna strana knihy patří Emě, malé kravičce, které nechutná školkové jídlo, druhá pak Bertovi, který si zase neví rady s kamarádstvím. Ema je hodná, poctivá a ochotně pomáhá ostatním. Ve školce dokonce uklízí hračky i za svou kamarádku Žofii, aby se paní učitelky nezlobily. Potíž má ale s jídlem, protože školková strava jí zase tolik nechutná.
A právě v tom se možná pozná nejeden rodič, protože období, kdy dítěti „nic nechutná“, zažil snad každý. Ema se snaží problém vyřešit po svém a jídlo schovává do hrníčku s kakaem. Její malá lest však nezůstane dlouho utajená. Naštěstí má kamaráda Berta, který toho sice moc nenamluví, ale zato má slušný apetit. Dokonce ho trápí, že si ve školce může přidat jen jednou.
Právě kontrast mezi Emou a Bertem dodává příběhu humor i lehkost a otevírá dětem i rodičům téma stravování přirozeným a srozumitelným způsobem.
Druhý příběh se točí kolem příchodu nového spolužáka Káji, teda Karla, protože oslovení Kája nesnáší, a s ním přichází i řada sporů. Paní učitelka poprosí medvídka Berta, aby se Karla ujal a ve školce mu to ukázal. Přestože se Bert snaží, Karel mu to ve všech směrech stěžuje. Nechce si s ním hrát, dělá, že mu nerozumí, odmítá jíst, kouše a žaluje na Berta. Jednoduše si tito dva nesedli, a i když se paní učitelka snaží, co může, prostě se spolu kamarádit nechtějí. A je to tak v pořádku. Ne každý musí být kamarád s každým. Ani dospělí si nerozumějí se všemi, tak proč by to u dětí mělo být jinak?
Kniha opět nepřináší žádné návody ani rady, jak docílit toho, aby dítě ve školce jedlo, ale dá vám příležitost s dětmi mluvit.
„Jak ti chutná jídlo ve školce?“, „Proč ho někdy nechceš jíst?“, nebo „Je něco, co by ti pomohlo, aby to bylo lepší?“
Právě v tom vidím velkou sílu celé knihy.
Ema a Bert se rychle stali našimi kamarády. Už první díl mě zaujal tím, jak jednoduše a přirozeně dokáže zachytit situace, které děti ve školce běžně zažívají. V každé třídě se najde dítě, které nechce po obědě spát, ráno se mu nechce vstávat, nechutná mu oběd od paní kuchařek nebo zrovna nemá náladu se s někým kamarádit. Právě proto jsou příběhy těchto kamarádů autentické. Ukazují, že podobné pocity a starosti jsou naprosto běžnou součástí dětského světa a není na nich nic špatného.
Velkým bonusem je také to, že ke knize vznikl web, pracovní listy a omalovánky, které dále rozvíjí témata z příběhu a nabízejí další možnosti, jak s nimi pracovat doma i ve školce.
Autorkou recenze je Kristýna Davidová.
Napsat komentář