Právě dnes vychází román, který otřásl literárním světem: NEdávno, debut kulturní kritičky Caro Claire Burke! Virální hit se zabývá fenoménem tradwives – žen, které na sociálních sítích propagují návrat k tradiční roli ženy v domácnosti, péči o manžela a estetice 50. let. Jednou z nich je i hlavní hrdinka románu Natalie. Ta na sítích propaguje idylický tradiční život, za kterým však ve skutečnosti stojí práce chův, producentů i moderních technologií. Jednoho rána se ale probudí v roce 1855 a musí skutečně žít tak, jak kázala… Přečtěte si ukázku!
Plánem pro dnešní natáčecí den bylo upéct pecen chleba z mého proslaveného kvásku a vyobrazit na těstě betlém za použití bylinek, které jsem osobně natrhala na naší zahradě. Což bych vlastně dělala, i kdyby na chleba nebylo, odpusťte mi tu slovní hříčku. Navíc svátky vždycky znamenaly velký růst tržeb na našem e‑shopu (krájecí prkénko značky Ranč Loňské sněhy z třešňového dřeva, 120 $, vyrobeno v Brazílii; francouzská směs solí značky Ranč Loňské sněhy, 45 $, vyrobeno ve Francii; patentovaná interiérová barva značky Ranč Loňské sněhy balená po galonech v odstínech Statek, Osadník a Kovbojka, vše vyrobeno v Americe, 80 $ za galon).
Pecen nebyl zas tak velkým lákadlem, spíš iniciační drogou: jeden levandulový Ježíšek v jesličkách z rozmarýnu, k tomu tři mateřídouškoví králové a „fa la la“, moji sledující budou klikat, klikat, klikat, dokud nenaplní svá srdce, stejně jako nákupní košíky e‑shopu.
A budou žadonit o přídavek – jako vždycky.
Udělat bylinkový chléb trvalo čtyři hodiny. Tuto standardní porci času Shannon sestříhá a nakouskuje do třicetisekundového časosběrného videa, na kterém se budou mé prsty potřeštěně míhat po obrazovce při překládání, hnětení a laskání kusu bledého těsta. Druhá polovina dne je určena pro Normální večeři.
Chystala jsem se na neděli připravit tradiční pečeni (nebo snad mám říct tradpečeni? plánovala jsem připsat do titulku s mrkajícím smajlíkem, z čehož by šly Rozzlobené ženy opravdu do vývrtky). Zdrojem veškerých ingrediencí bude naše farma, až na samotné hovězí, které technicky vzato pochází ze supermarketu nacházejícího se na druhé straně horského průsmyku.
V určitý moment zkraje odpoledne jsme zjistily, že nám došla čerstvá vejce, tak jsme se rozhodly uspořádat výpravu do kurníku.
Obloha a pohoří nám skvěle posloužily. Já blaženě kráčela ke kurníku, Jessa a Junebug se mě držely za sukni a dál jsme se brodily blátem, než jsem pozdravila naše dámy, jak říkám slepicím pokaždé, když jsem před kamerou. Dámy.
„Dobrý den, dámy,“ pronesla jsem zpěvným hlasem. „Jakpak se dneska máme?“
Shannon, která šla za mnou, zakopla o šňůru od kamery a nahlas zaklela. „Pardon,“ řekla, „mohla bys dát tuhle část znovu?“
Samozřejmě že ano. Mohla jsem cokoli dát na povel milionkrát za sebou a na milion způsobů zabarvení hlasu. „Dobrý den dámy! Jakpak se dneska máme?“
„Perfektní. Teď se přesuňme ke sbírání vajíček.“
„No ne,“ ozvalo se za našimi zády. „Nestojí tam u kurníku Marilyn Monroe?“
Klidně by to mohla být ona! Se smíchem jsem obrátila oči v sloup, měla jsem pouhý okamžik na uhlazení sukně a modlila se, aby Shannon nepřestala natáčet, když Caleb dlouhými kroky došel do kurníku, popadl mě a zlomil v pase. Zatímco mě líbal, naše dcery skandovaly. Potom mě zase narovnal a zazubil se, když jsem ho žertem plácla přes rameno. „Úplně jsi mi zašpinil boty!“
„Trocha špíny ještě nikoho nezabila.“ Klepl si na krempu kovbojského klobouku a mrkl na mě.
Zasmála jsem se a opět obrátila oči v sloup. „Natáčíme, Calebe.“
Jako by to nevěděl.
„Vlastně ne,“ řekla Shannon. „Těsně předtím, než Caleb promluvil, jsem zmáčkla pauzu. Takže vy dva jste v suchu. Jestli si chceš udělat krátkou přestávku, můžu jít uvařit kafe.“
„Aha,“ řekla jsem sklíčeně. „Dobrá. Ale vlastně si nemusíme…“
Jenže Shannon už táhla kameru za sebou a rychlými kroky se vracela k domu.
Caleb mě dvakrát něžně plácl po zadku. Jak jsme se dívali za Shannon, která otevřela domovní dveře zbytečně prudce, zeptal se: „Pořád je rozrušená?“
Zaplavil mě příval emocí.
„Ano, Calebe,“ řekla jsem konečně. „Pořád je rozrušená.“
„No, brzy se jí uleví. Až…“
Podívala jsem se na něj, až zmlknul. „Vůbec ženy nechápeš.“
Chystal se něco odvětit a já se ho chystala ještě ostřejším prohlášením umlčet, ale pak jsme si jaksi oba zároveň uvědomili, že nás někdo pozoruje.
Jessa, Junebug. Mžouraly na nás naše holčičky, ta roztomilá stvoření. Sledovaly nás, jako vždycky. Kde sakra vězela chůva Aimee?
Nezáleželo na tom. Každopádně to byl dobrý nácvik. Tohle jsem si říkala, když jsem zjistila, že jsem pod dozorem dítěte, které mělo být pod dozorem někoho jiného. Je to dobrý nácvik!
Bezchybně vystupovat před kamerou se člověk nenaučí přes noc.
Nácvik trvá celé roky a pak další a další.
Na špičkách jsem se naklonila ke Calebovi a dvakrát ho krátce políbila. „Vrať se k práci, kovboji.“ Holky se smály a tleskaly, já se z té odměny zapýřila. Caleb se s námi třemi rozloučil klepnutím na krempu klobouku a dlouhými kroky opět odkráčel do stodoly, kde nejspíš stráví ještě hodinu nebo dvě urovnáváním žoků sena. Caleb si vždycky uměl najít něco na práci. Zároveň si uměl najít na práci pouze takové povinnosti, které ho skutečně bavily: dojení Sassafras, vykružování osmiček velkým traktorem John Deere na pastvinách, celonoční bdění u rodící prasnice. Co se týče povinností, které ho nebavily – čištění, sázení, sklízení, kydání hnoje –, tak ty nechával na pomocnících.
Počkat. Vy máte na ranči taky pomocníky?
Pauza.
„Ještě jsem se o tom nezmínila?“
Sakra. Asi bych to zase měla svést na těhotenskou demenci.
„Vlastně máme dva nebo tři. Jenom na sezonní práce. Záleží na tom, co se zrovna na farmě děje. Potřebujeme veškerou pomoc, jakou dokážeme sehnat!“
Ale proč jsi…
„Těhotenská demence!“
O knize NEdávno:
Předloha chystaného filmu s Anne Hathaway v hlavní roli
Influencerka Natalie vybudovala svou kariéru na propagaci idylického tradičního života. Ve skutečnosti však její dokonalá farma a domácnost stojí na práci chův, producentů a moderních technologií. Jenže jednoho rána se probudí v roce 1855 – bez vymožeností, na které spoléhá. Je to jen trik, reality show, nebo snad boží zkouška? Ať už je pravda jakákoli, Natalie rychle zjišťuje, že skutečný tradiční život je mnohem drsnější, než jak ho prezentovala svým sledujícím.
Napsat komentář