Je to nová Christie?
Nebudu vás, na rozdíl od Poirota, nutit hádat z náznaků a nenechám si rozřešení až na konec: nová Christie to není. Kniha Vraždy s monogramem je docela fajn „oldschool detektivka“, ale mnohem víc než původní romány svým vypravěčským stylem připomíná přepis scénáře některého z dílů legendárního seriálu s Davidem Suchetem. Což může být skvělé i příšerné, dle čtenářových preferencí.
Rozdíl mezi „starou“ a „novou“
Základní rozdíl je v rozvláčnosti vyprávění: Zatímco „v pravé Christie“ děj odsýpá, podnět střídá podnět a všechno frčí um-ta-ta-um-ta-ta v pravidelném, rychlém rytmu, v pojetí S. Hannah jsem byla šťastná, když po dvaceti stranách Poirot konečně dovečeřel. Všechny dialogy se točí v kruhu a každou pohnutku je nutno zopakovat třikrát – dílem proto, že detektivův nový parťák, detektiv Catchpool ze Scotland Yardu, je zjevně nesvéprávný idiot. (Jeden příklad za všechny: Když se jde vyptávat potenciálních svědků, Poirot mu musí nadiktovat seznam otázek, protože Catchpool sám nechápe, proč a nač by se jich měl ptát.)
Na Christie má děj trochu moc nesouvisejících odboček (dokonce během vyšetřování vznikne nový pár, pro děj však zcela zbytečně) a pointa udělá tak o kotrmelec či dva více, než kolik bych „od Agathy“ čekala.
Vraždy s monogramem
Monsieur Poirot každý čtvrtek přesně o půl osmé večeří ve své oblíbné kavárně. Jeden večer se zde setká s velmi rozrušenou dámou, jež se zjevně strachuje o svůj život a naznačí detektivovi, že musí zemřít ona a několik dalších lidí – důležité však je, ať „neotvírají jejich ústa“. Poté uteče a Poirot se ten večer setkává s Catchpoolem, který vyšetřuje novou vraždu: Tři oběti v hotelu zemřely za podivných okolností a v ústech mají manžetový knoflíček s monogramem.
Poirot si tyto skutečnosti okamžitě spojí. Později se, jak je čtenáři jasné, ukáže souvislost mezi oběma událostmi, ovšem náhodička zpočátku až příliš šustí papírem… Zhruba do poloviny knihy běží vyšetřování v rozčilujícím, věčně zaseknutém a dost nudném tempu. Poté se příběh zlomí a začne být dokonce docela chytlavý. Finále je (díkybohu!) stejně velkolepé, jako bývalo vždy posledních 10 minut s Davidem Suchetem: Velké shromáždění všech postav příběhu a plamenný projev brilantního detektiva, který před zraky všech precizně poskládá celý příběh a samozřejmě odhalí vraha i vše ostatní, co k těmto „vraždám s monogramem“ patří.
Drobná výčitka pointě
Záleží samozřejmě na vkusu každého čtenáře – na mě je však finální rozuzlení, motivy vraha a provedení činu už trochu překombinované a na posledních pár stránkách se “už konečně definitivní pravda” změní ještě několikrát. Některá vodítka, která Poirot použil, jsou navíc v příběhu skrytá tak hluboko, že čtenář nemá šanci si sám vykreslit portrét vraha a musí se nechat slepě vést tím zatraceným tvrdohlavým Belgičanem.
Agatha by to jednoduše zvládla lépe, ale když se od této myšlenky odpoutáte a máte opravdu rádi klasickou detektivní školu, Vraždy s monogramem byste si i přes mé výhrady mohli užít.
Hodnocení: 70 %
Autorka: Marie Grafová
Napsat komentář