Označení akční hrdinové je ale v případě filmu Petera Segala pouze polopravdou. Vedle Sylvestera Stalloneho se nepostavil nikdo, koho bychom v 80. letech viděli pobíhat s flintou, nebo gymnasticky vykopávat nohu. Robert De Niro ve své bohaté filmografii dokázal, že má štěstí na režiséry i talent, rozhodně však scénář, jenž by mu kázal bojovat fyzickou silou, představuje výjimku. Jednalo se o Zuřícího býka. A zatímco portrét Jakea LaMotty v rukou Martina Scorseseho aspiroval na umělecky uchopenou exkurzi do vzletu a pádu člověka, jenž se živil coby boxer, Stalloneho zrcadlo v podobě italského hřebce, Rocky Balboy, se po oscarovém „pilotu“ stalo symbolem sportovního akčního filmu. A v takovém není moc čas na komplikovanou psychologii, důraz se klade na choreografii ran a dostatečně patetické finále.
Přesto spojit tyto dva herce dohromady dává smysl. V ringu totiž proti sobě nebojují pouze odlišné osobnosti, ale také dvě různé podoby, kudy se film o sportu může ubírat. Mohl by z takového zápasu vzniknout nejen zajímavý příběh, ale i osvěžující titul se sebereflexivním podtextem. V obou případech však výsledek zůstal na půl cesty…
Hledat viníka, kdo může za to, že film s tak výraznými hereckými osobnostmi, jež navíc mají chuť pomrkávat do hlediště a vzkazovat, kdy jaká scéna odkazuje na jejich filmovou minulost, nebude složité. Scenáristická dvojice Kelleher a Rothman se pravděpodobně úplně nedomluvila, kdo bude mít větší slovo, a tak první z nich, jenž se podepsal například pod sitcomem Dva a půl chlapa z filmu nevytěžil tolik komična, aby se ze Zpátky do ringu stala čistokrevná komedie. Místo toho nám vedle tu více, tu méně (tu vůbec) povedených vtípků prosakuje (melo)dramatická linie – o stáří, o nutnosti odpustit, o nalézání cest k přátelství i k rodině.
Segalovo jméno se sice pojí s povedeným třetím dílem Bláznivé střely, od té doby ale rozhodně nenese znak spolehlivosti. A u Zpátky do ringu jako by se nechal strhnout skutečností, že má v týmu tak slavné herce, že je přestal režírovat. A zatímco Stallone se ve své postavě cítí jistě, De Niro si moc neví rady. Zaboxoval si jen jednou, u komedií mu to nikdy moc nešlo a na silné drama zde mnoho prostoru nemá.
A proto (až paradoxně) si lépe jak u znaků komedie, tak i dramatu vede Stallone. Což možná vede k myšlence, zda by nebyl i vhodnějším scenáristou a režisérem. V obou těchto rolích už má nasbíráno dost zkušeností, každá z nich pochopitelně souzní se Stalloneho osobním nastavením (a tedy nelze očekávat nic moc art). Jeho naivita bývá ale upřímná a i uvěřitelná. Ta Segalova spíše asociuje nerozhodnost.
Bylo by nefér film ale jako celek odstřelit. Bezpochyby mezi diváky potkáte nadšené i potěšené, snad právě pro Stalloneho apetit a odvahu v tak vysokém věku působit tvrdě a nepřipomínat pouze Rockyho, ale chvílemi i Ramba. A je také fakt, že ve snímku lze objevit pár momentů vhodných k hlasitému zasmání, jeden z nejlepších (a přitom tak nenápadně natočených/zahraných) se pojí se scénou, kdy Stalloneho postavu poněkud vyvádí z míry ševcovo přeměřování kvůli novému obleku. A dokonce i příjemně vážnou scénu rozhovoru Stalloneho s Kim Basinger.
Bonusový materiál, sahající až do plné hodiny, ukrývá hned několik nadšených zvolání o mimořádnosti natáčení, zajímavý být může pro odkrytí postupu, kterým se připravují scény v ringu. (Není překvapením, že do choreografie nejvíce mluvil právě Stallone.) Vidíme také několik vystřižených scén, vlastně ne špatných, také alternativní začátek (moc dlouhý a tedy šťastně vystřižený) a další dva alternativní konce filmu (tak trochu ukazuje, že tvůrci trpí znaky rozhodovací paralýzy…)
Hodnocení: 70 %
Autor: Lukáš Gregor
Napsat komentář