„Jednoduchou“ zápletku filmu můžeme teoreticky představit jednou větou. Proč ty uvozovky? Je trochu nemístné psát o jednoduchosti, když píšete o válečném filmu. Historický background je sám o sobě dost složitý na to, aby bylo potřeba komplikovat dějovou linku. Dvouhodinový snímek Z Paříže do Paříže byl natočený podle předlohy stejnojmenného románu, jehož autorem je Joseph Joffo, který popisuje své vlastní vzpomínky na válečné období. Právě to vědomí skutečného příběhu dává filmu i knize nový rozměr. Co se knihy týče, leží už rozečtená na mém nočním stolku. Nutno říct, že ona sama si zaslouží svou vlastní recenzi. Zatím se zdá být perfektní. Ale to bych předbíhala.
Jakýže byl film? Joseph a Maurice vyrůstají v okupované Paříži s židovskou hvězdou přišitou na kabátech. Nacistická nadvláda přitvrzuje a je už jen málo prostoru pro pochyby. Chlapci musí do bezpečí. Jak už to bývá, čeká je náročná cesta, na které je provází dobří i špatní lidé. Na příběhu je ale nejcennější fakt, že mají jeden druhého.
„Nedej se. Drž život pevně v hrsti. To je šance přežít.“
Určitě nemusím zdůrazňovat, že snímek Z Paříže do Paříže není odpočinková záležitost. Nebudete odcházet příjemně naladěni, nebude vám lehko u srdce, ale tak nějak to stejně zahřeje. Ano, tematika války je a vždycky bude složitá, ale diváka stejně nejvíc upoutá to, jak právě takové události dokáží lidi sbližovat. Lidskost a opravdovost příběhu je přesně to, co ho činí tím ze seznamu MUST SEE.
Tak. První dojem už jste si udělali. Zbývá si počkat na ten druhý, opravdový. A pak nám napište.
Hodnocení:
Autorka: Jana Sklenářová
Napsat komentář