Láska tak, jak ji (ne)znáte: Šťastně až na věky

13. února, tedy tematicky v předvečer svatého Valentýna, uvede Česká televize film Jany Počtové Šťastně až navěky. Snímek, oceněný na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava, však není to jediné, na co se můžete těšit: Na svátek zamilovaných totiž k dokumentu vychází i stejnojmenná kniha!

Může láska vydržet napořád?

Projekt režisérky Jany Počtové vám umožní nahlédnout do milostných vztahů mnoha rozličných podob. Před očima se tak rozvíjí příběhy trojice žijící v polyamorním vztahu, hluboce věřícího a zcela monogamního manželského páru, dlouholeté milenky ženatého muže, páru žijícího v otevřeném vztahu, sledujeme ale i cestu ženy, kterou opustil manžel a nyní hledá novou lásku.

Autorka všemožné vztahové konstelace nijak nehodnotí, neprozradí vám, která z nich je ta správná – naopak možná zjistíte, že máte s protagonisty společného více, než byste čekali…  

Šťastně až na věky divákům servíruje náhled do vztahů různého ražení – monogamie, polyamorie atd. – a odhaluje tím klady a zápory, pády a vzestupy daného žití v průběhu několika let. Je to krásně natočené – má to vtip, má to šmrnc – se sympatickými páry, líbivou kamerou, hezkou myšlenkou a hudbou. Jedná se o velmi povedený dokument, který se bude (snad) líbit každému, kdo jej zhlédne.

– recenze snímku z webu ČSFD.cz

A proč sáhnout po knize?

Kromě sestříhaného materiálu, který vidíte ve filmu, najdete v knize Michala Becka a Jany Počtové vše, co se do snímku nevešlo – přečtete si nezveřejněné rozhovory a dozvíte se, jak se dál vyvíjely osudy protagonistů.

Přečtěte si ukázku:

Láska

…motá se kolem ní celý náš život. Tak často používané slovo, a tak těžce definovatelný pojem. Různé slovníky lásku popisují jako mezilidský vztah. Vztah, který je obecnou vlastností konkrétního člověka k člověku jinému. Vlastnost založená na schopnosti vztah najít, budovat a udržet, případně ho ukončit. Jak se ovšem tyto schopnosti ve 21. století proměňují? Ještě na začátku století minulého bylo partnerské soužití založeno na potřebě přežít a vzájemně se chránit. Dnes je tomu jinak – rozpad rodiny a vztahů už není (díky všeobecnému materiálnímu blahobytu v západních zemích) nutně spojen s ekonomickou katastrofou pro její bývalé členy. Původní modely jsou zastaralé, nové se ještě neustavily. Role se rozvolňují, postavení mužů a žen se proměňuje, a vzájemná očekávání mají tudíž ještě větší pravděpodobnost být nekompatibilní… Takže se více experimentuje. A co hlavně – monogamie už není jedinou správnou normou. Možná sice všichni toužíme najít partnera na celý život, ale jen necelá třetina z nás je přesvědčená, že toho je možné dosáhnout. Čím jsme starší, tím více o onu víru přicházíme a postupně se smiřujeme, že nás čeká spíše několik více či méně dlouhodobějších vztahů. Ztrácíme se a hledáme. A ve 21. století máme na výběr z nepřeberného množství variant.

Co vybrat? Nové modely spolubytí pro někoho představují nové možnosti, pro jiného pouze něco, co dělá život složitějším. Z různých stran na nás doléhají do této doby neznámé termíny: víkendové manželství, otevřený vztah, přítel s výhodami, vztah na dálku, vztah s cizincem, jednorázovka, život na psí knížku, mingles, singles, láska přes internet, seznamka pro zadané, status „je to komplikované“, polyamorie, asexuálnost, krize mužství, feminismus, maskulinita, polygamie, závislost na nezávislosti… Svět se stále zmenšuje a možnosti se zvětšují, hranice se otevírají a stírají. Jsme si stále blíž, nebo se vzdalujeme? Co je dnes v našich intimních partnerských životech opravdu důležité?

Podobné otázky jsem si ve svých filmech kladla téměř od počátku. Partnerské vztahy, rodina, zdánlivě malé osobní příběhy mě fascinovaly od nepaměti. Téma, které se řeší všude. Jdete do restaurace, do baru, koukáte po lidech, občas k vám připluje slovo, věta… Ještě se mi nestalo, že by někdo v místnosti neřešil vztahy. Řešíme to skoro pokaždé a dřív či později k tomu sklouzne téměř každé přátelské setkání: „Tak co je nového?“ „Jak vám to klape?“ Mnohdy právě jen to určuje, zda jsme šťastní, či nešťastní… Máloco je v našich životech podstatnější. A i když se neustále snažíme proplouvat časem tak, aby nás partnerské vztahy neovlivňovaly natolik, že budou určovat naše životy, potýkáme se s nimi stále dokola…

(z předmluvy Jany Počtové)