Vlasta Pittnerová (* 1. ledna 1858 - † 2. března 1926) byla česká spisovatelka mravoučných próz a románů ze života obyvatel Českomoravské vysočiny. Autorka se narodila v Polné, kde také vyrůstala. Její otec, knihkupec a starosta města Antonín Pittner, byl blízkým přítelem Karla Havlíčka Borovského a Boženy Němcové, které dokonce manželka Anna byla za kmotru dceři Theodoře. Vlasta Pittnerová vystudovala měšťanskou školu v Hradci Králové, a ve svých 25 letech se na naléhání otce provdala za panského myslivce Weymelku. Manželství rozhodně nebylo šťastné, proto v roce 1893 odešla od svého muže do Prahy. Začala se živit psaním povídek, románů a článků zveřejňovaných v časopisech, knižně a kalendářích. Stala se tak první českou profesionální spisovatelkou. Nejvíce si jejích literárních děl cení etnografové, protože dokonale zachycuje lidovou mluvu na Žďársku, popisuje venkovské prostředí, architekturu, svatební zvyky, lidovou stravu a historii. Také přeložila z němčiny knihu Die Waffen nieder, kterou napsala Berta Suttnerová, první žena oceněná Nobelovou cenou za mír v roce 1905. Vlasta Pittnerová se stýkala se slavnými českými osobnostmi – Eliškou Krásnohorskou, Karlem Václavem Raisem, F. A. Šubertem a mnoha dalšími. Od dětství ji sužovaly zdravotní problémy, které se postupem věku zhoršovaly, až nakonec v roce 1926 zemřela v pražském sanatoriu v Podolí. Urna s popelem je umístěna v její rodné Polné. Autorka napsala například knihy: Osiřelo dítě, Bohatí chudáci, Plivník, Forman Lacina, A láska přišla, Vánoční obrázky a mnoho dalších.
