PhDr. Radoslav Nenadál, CSc. (* 30. 10. 1929, Šumperk - † 17. 7. 2018) vystudoval pražské reálné gymnázium a na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy angličtinu a češtitu. Krátce působil na katedře neslovanských jazyků Vysoké školy politických a hospodářských věd, poté se stal asistentem a odborným asistentem na téže katedře Vysoké školy ekonomické. V roce 1964 přešel na Filozofickou fakultu UK; na katedře anglistiky, germanistiky a nordistiky vyučoval anglický jazyk a anglickou literaturu, posléze se specializoval na literaturu americkou. Dvakrát byl na dlouhodobých studijních stážích v USA (1966–67 a 1981–82, University of Columbia, New York). Od 60. let se podílel na edičních plánech pražských nakladatelství, zejména Odeonu a Albatrosu. Do důchodu odešel roku 1990, nadále se však věnoval překládání i autorskému psaní. Čtenářské veřejnosti je znám nejen jako excelentní znalec a překladatel angloamerické literatury (T. Capote, E. Hemingway, E. Kazan, S. Lewis, I. Shaw, W. Styron, J. Thurber, J. Waine), ale i druhou oblastí své tvůrčí aktivity – vlastní prozaickou tvorbou. Prosadil se již prvotinou Rakvářova dcera a jiné prózy (1985), po ní následovala řada dalších knih – povídek i románů (Dušinky, 1989, My, tě zazdíme Aido, 1991, Gaudeamus, 1994, Ovčáci, čtveráci, 1995, Berany, berany, 1997, Ó, jak jsme jiné, 2001, Hynku, Viléme, Kubelková, 2003, Nebaví, 2003, Vzhůru ke dnu, 2004). Jímavé vypravěčství a zájem o lidské osudy řadí R. Nenadála po bok českých klasiků J. Nerudy, K. Čapka, B. Hrabala či J. Škvoreckého.
