Nebaví

Prozaický triptych je autorovou čtrnáctou knihou. Tomáš Hons v novele Nebaví stejně jako Jitka Holanová v Tatínkovi, ale i starý vdovec Béda v Bédovi, řeší otázku, jak naložit se životem, který je nebaví, na který jim už stačí síly. Tomáš volí radikální změnu poté, co projde pitoreskním labyrintem pražského polosvěta a na jeho konci mravně dozrává. Jitka prožije se svým otcem, hudebním skladatelem, nepříznivá léta normalizace a obrat po listopadu 1989, aniž se kdy vzchopí k samostatnému životu. Béda žije vzpomínkami na svou ženu a na legendárního pana rytmistra a před drsnou skutečností, vrcholící katastrofální povodní v létě 2002, volí totální únik. Nenadálovy postavy jsou tragikomické a nesou v sobě jak svůj úděl, tak svůj charakter. Autor nešetří sarkasmem, ač s nimi bytostně soucítí. Jeho vypravěčství zde kulminuje ve zralém výrazu a životné povahokresbě a dosahuje kvalit nerudovsko-hrabalovských.