Umberto Eco (* 5. ledna 1932 Alessandria – † 19. února 2016 Milán) byl italský sémiolog, estetik, filosof a spisovatel. Autor po odmaturování začal studovat práva, kterých ale zanechal, a začal se věnovat studiu středověké filozofie a literatuře, s ukončením v roce 1954 a získáním doktorátu. Po studiích začal pracovat jako nakladatelský redaktor, a podílel se na vzniku volného uskupení avantgardních umělců, jež se stalo základem tzv. Skupiny 63. V roce 1964 se stal lektorem na univerzitě v Miláně, o rok později se stal profesorem vizuální komunikace ve Florencii. Dále byl lektorem na Fakultě architektury, profesorem sémiotiky na milánské Polytechnice, a později v Bologni, Byl prezidentem Univerzity San Marino, a přednášel na univerzitách v Miláně, Paříži a New Yorku. Autor se zabýval středověkou estetikou, kulturou a recepční estetikou. Nejznámější knižní díla Umberta Eca: Jméno růže, Od stromu k labyrintu, Teorie sémiotiky, Dějiny ošklivosti, Dějiny krásy, Ostrov včerejšího dne.
