Charta 77

Jako by tehdy někdo zastavil čas a zhasl světlo. Lidé ohnuli hřbety a pozapomněli na ideály. Většina rezignovala, menšina dokonce neváhala kolaborovat. Tak vypadala česká společnost za takzvané normalizace, tedy v době sovětské okupace po srpnu 1968. Pak se ale objevila Charta 77. Text, který nepožadoval nic víc a nic míň, než aby vláda dodržovala vlastní zákony a mezinárodní závazky. Zlomový dokument, pod který se podepsaly stovky nelhostejných lidí nejrůznějších povolání a názorů. Pramínky svobodného myšlení a kultury, které dosud jen živořily, se spojily do jednoho toku. Na konci tunelu se rozsvítilo světlo a čas se dal zase do běhu…

O tom všem a mnohém dalším vyprávěly pro sbírku Paměť národa stovky pamětníků. My jsme pro vás vybrali pět příběhů. Pavel Landovský svým řidičským umem zajistil, že se text Charty mohl šířit i poštou. Dana Němcová ve svém bytě poskytovala útočiště svobodomyslným jedincům. Ladislav Hejdánek pořádal nezávislé filozofické semináře. Zdenu Tominovou s rodinou přinutili estébáci k emigraci. Jan Hájek nesměl kvůli angažovanosti svého otce studovat, což rezonovalo v celé Evropě.

Pět scenáristů (Alice Horáčková, Barbora Šťastná, Dalibor Vácha, Tomáš Baldýnský a Jan Blažek) se spojilo s pěti výtvarníky (Richard Fischer, Ján Kurinec, Kateřina Čupová, Teresa Kiene a Maja Chyl), aby vám přinesli komiks plný odvahy, obětavosti, občanské angažovanosti a snahy zachovat si za všech okolností vlastní lidskou důstojnost.