Planeta idiotů

Člověk se rád chytá stébla reality, pokud ho v rozbouřené řece šílenství zahlédne Když se to začínalo sypat, ptal jsem se sám sebe: Co se to děje se světem? Jak tohle mohou udělat? Proč to nikdo nezastaví? Ale nakonec zbyla jen jedna, základní otázka: Jsem schopen to přežít? Apokalypsa přišla s širokým úsměvem, ve kterém na nás cenila zuby. Nebyla to žádná hollywoodská kosmická šupa, žádný asteroid nebo supervulkán. Byla nenápadná a plíživá a lidstvo ji vlastně ani nepostřehlo. Nikdy nezapomenu na tu ženu v metru. Byla první a hlas měla jako zvon. Později se k ní přidali další. Stovky tisíc. Miliony. A nakonec miliardy. Byl jsem u toho. Od nesmělého začátku až po trpký konec. A tohle je záznam toho, co jsem viděl a co jsem prožil – moje osobní kronika konce světa…