Zpívat bříze

Mladý student umění přijíždí na ostrov, na kterém žije sama starší umělkyně – sochařka. Tím ji naruší její soukromí. Postupně si na sebe zvykají, zavádějí své rituály i objevují sama sebe v jiných polohách a v jiném rozpoložení. Autorčiny knihy miluju. Četla jsem všechny a všechny na mě neskutečně působí. Užívám si každičkou větu, každičké slovo, protože to, jak autorka píše, je dechberoucí. Ale zároveň něžné a niterné. Od prvního písmenka se vždy ponořím do textu a nechám se jím unášet. Chvíli se usmívám, chvíli brečím, ale vždy mi je v příběhu dobře a nejraději bych se s hlavními hrdiny setkala a chvíli s nimi strávila. Zpívat bříze je melancholický příběh o samotě a o síle přírody. Je o naději. O stáří i o mládí. A o tom, jak jedno setkání dokáže změnit budoucnost i minulost. Nečekejte tu však žádnou velkou akci, žádný velký děj. Je tu hlavně pomalé přemítání nad životem, je tu zápolení s emocemi a pochopení sama sebe. Na Spotify najdete ke knize dokonalý playlist. Já jsem si ho poslechla ještě před tím, než jsem knihu četla a ač jsem tomu nevěřila, díky hudbě jsem už dopředu věděla, jak na mě kniha bude působit. V příběhu je tolik krásných myšlenek. Myslím, že ani slovy nedokáži vyjádřit, o čem kniha je a co všechno na mě dokázala přenést. Nemyslím si, že to bude kniha pro každého, ale pokud máte otevřenou mysl, věřím, že si vás získá stejně jako mě (i když Počkej na moře je jen jedno).