Pořád chce na konci zemřít

Tohle hodnocení bude asi trochu kontroverzní. Série s Hodinou smrti je moje srdcovka. Když jsem před pár lety četla Oba na konci zemřou, dostala se mezi moje top knihy ještě dřív, než jsem ji vůbec dočetla. Nedávno jsem zjistila, že existují další dva díly - jeden předcházející a tento navazující. Samozřejmě jsem je okamžitě koupila a už mám oba za sebou. Nechci, aby to vyznělo špatně. Tahle kniha je brutální, silná a má přesně to, co od této série očekávám. Miluju propojení postav napříč knihami a to, jak vás příběh celou dobu drží v napětí. Celou dobu víte, že se něco strašného stane, ale když to přijde, stejně vás to zasáhne. Stránku za stránkou jsem přemýšlela, jak to dopadne, čekala na hovory Hodiny smrti a snažila se odhadnout, co přijde. Tahle kniha byla podobná předchozím dílům, ale zároveň úplně jiná - a právě to se mi na ní líbilo. Jenže ten konec... Ten mě opravdu naštval. Celý příběh je složitý, emočně náročný a podle mě obzvlášť silný pro lidi, kteří sami bojují se svou hlavou. O to víc mě mrzelo, jak náhle na mě závěr působil. Měla jsem pocit, jako by autor na posledních stránkách řekl: „Nevadí, bude ještě další kniha.“ A i když samozřejmě chápu, že příběh pokračuje, přišlo mi to až příliš jako příprava na další díl místo skutečného zakončení této knihy. Samozřejmě se na poslední díl těším. Samozřejmě potřebuji vědět, jak to celé dopadne. Jen doufám, že mi autor v poslední knize vynahradí to čekání a zklamání z tohoto konce.