Karel Hynek Mácha - Úsvit spatřený

Už více než sto let hlídá Myslbekova socha milence na Petříně.

Položme si otázku: Je tohle uhlazené dílo opravdový Mácha? Nebo se v něm skrývá alespoň částečná pravda?

Částečná ano. V autorovi Máje zaznívala i libozvučná struna. Ovšem přečtěte si tuto báseň celou… a sami řekněte, zda je v ní více temných, nebo světlých nálad a tónů.

Stejně tomu bylo s reálným Karlem Hynkem Máchou, než se z něj – po bohužel tak brzké smrti – stala „mramorová busta“. Ti, kteří ho mají zafixovaného jako věčného jinocha s blaženým úsměvem, asi s údivem uslyší o jeho prudkém střídání nálad či vznětlivosti. A to není všechno, nacházíme v něm také pragmatickou notu: výborný student na všech stupních, cílevědomý začínající právník, překvapivě pragmatický obchodník…

Přičtěte si k tomu všemu širokou paletu talentů – nadaný básník, prozaik a dramatik (ale i hudebník), řemeslně zdatný malíř, suverénní řečník a herec, neúnavný cestovatel sportovního ducha –, a stojí před Vámi Někdo s velkým N. Když k tomu přidáme fakt, že Máj v našich literárních poměrech předběhl dobu (ba v jistém ohledu nebyl „dohnán“ dodnes), Máchův stupňující se neklid v posledních letech života, a nakonec jeho smrt, kterou nemůžeme nazvat jinak než tragickou a zbytečnou, pak nám tato osobnost nemůže být ani po dvou stoletích lhostejná.

Osvědčený tandem Otomar Dvořák a Josef Pepson Snětivý se nepouští do úmorných rozborů každé řádky v Máchově literární pozůstalosti ani nepředkládá klasický cestopis. Dívá se na Hynka jako na nevšedního člověka: nikoli jako na idol nebo na rozervaného „rebela bez příčiny“, ale celistvě a s vědomím soukromých i společenských souvislostí.

Autoři – stejně jako jejich hrdina – obdivují krásu a rozmanitost českých sídel a krajiny. Sledují ho tedy v Praze a v dalších městech, ale především na cestách. Mácha se totiž stal i průkopníkem českého turismu a jedním z těch, kteří obrazem a zápisky začali mapovat naši nádhernou zemi.

Otomar popisuje Máchův život doslova od kolébky, dává mu dobový rámec, cituje z příslušných pasáží jeho tvorby, pozastavuje se u nejzajímavějších momentů… Píše tak barvitou kroniku jednoho mladého života. Pepson se v kapitolách, jejichž nadpis vždy začíná slovy Mácha spatřený…, převtěluje po Hynkově vzoru v dychtivého, okouzleného poutníka, jenž kráčí v jeho stopách.

Vzhledem k tomu, kde všude tyto stopy nacházíme, se tato první máchovská kniha omezuje na léta dětství, dospívání a rozletu do světa dospělých. Děj je přibližně ohraničen letopočty 1810 a 1832.

Čtivý text je doplněn několika stovkami dobových i aktuálních fotografií. Spolu s autory tak podniknete fascinující cestu životem a krajinou Karla Hynka Máchy.