Slunce, které nezapadlo

Kniha nám ukazuje 2. sv.válku zase z trošku jiného úhlu pohledu a to očima obyčejné mladé německé ženy Anny, která si chce zpočátku jen žít svůj obyčejný život v jakési bublině, najít si lásku, vdát se, mít děti. Ovšem osud tomu chce jinak a Anna se připletá k situacím, které jí ty oči otevřou. Příběh se odehrává ve válečném Berlíně, kde Anna pracuje jako písařka na armádním úřadě, spolu se svým otcem, který zastává vysokou funkci v německé armádě. Díky tomu, že její rodina skrývá velké tajemství, je Anna okolnostmi donucena a nedobrovolně postavena před neskutečně těžké životní rozhodnutí, které může ovlivnit zbytek jejího života. Tato kniha mě opět utvrdila v tom, že nenávidět kohokoliv jen proto, jaké je národnosti, je naprostý nesmysl. Lidé ze začátku následovali Hitlera, protože krásně mluvit a přesvědčit lidi to on opravdu uměl. Vsadil na zdecimované obyvatelstvo, slíbil jim prosperitu a blahobyt a oni mu uvěřili a šli a konali v jeho jménu a v dobré víře, že se budou mít konečně zase dobře. A když zjistili, kam to všechno směřuje, bylo už prostě a jednoduše pozdě :-( Ale i přesto se našla spousta lidí, kteří byli součástí odboje, kteří se snažili sabotovat některá rozhodnutí, snažili se pomáhat si mezi sebou, pomáhat Židům, to byli ti správní a obyčejní hrdinové všedních dní :-) A romantická linka ? Ta byla strašná a krásná zároveň. Myslím, že si nikdo z nás v dnešní moderní době plné technologií, absolutně neumí představit jaké to bylo čekat na milovaného člověka několik měsíců, let, bez jediné zprávy, jestli vlastně vůbec ještě žije :-( Terezka se tohoto nelehkého tématu zhostila s velkou grácií, citlivostí a empatií a napsala nádherný, vyvážený příběh, který není plný násilí ani koncentračních táborů, ale přesto dokáže předat to poselství tehdejší neuvěřitelně náročné, kruté a smutné doby a který musí chytit za srdce každého čtenáře, dejte mu šanci :-)