Zimoděj

Mladou čarodějku Toničku z jejího nového nápadníka tak trochu mrazí…

V devíti letech dokázala jen s pomocí železné pánve a nezdolné vůle porazit krutou Královnu víl. O dva roky později úspěšně čelila prastarému zlojroji, usilujícímu ovládnout její mysl i tělo. Třináctiletou Toničku, toho času učednici čarodějky Slečny Velezrádné, však čeká ještě větší výzva – neodbytný ctitel, jenž je ztělesněním sněhu a chladu. Zprvu neškodné projevy Zimodějovy náklonnosti v podobě ledových růží, dívčina jména na zamrzlých oknech nebo vloček s její podobiznou postupně začínají přidělávat vrásky nejen Toničce, ale všem obyvatelům sněhem zasypávané Křídy. V jeho ledovém paláci bude mladá kouzelnice potřebovat veškerou svou odvahu i bystrost, aby se spolu s ostatními dočkala příchodu jara a koloběh ročních období nevystřídala věčná zima. Naštěstí se i tentokrát může spolehnout na pomoc neohrožených Nac Mac Fíglů, kteří by za svou habounskou bosorbabu položili život!

Třetí pokračování řady příběhů o Toničce Bolavé v rámci série ÚŽASNÁ ZEMĚPLOCHA. Jestli kurážná dívka v mrazivé říši svého ctitele nepřežije, jaro už nikdy nepřijde.

„Skvělé jako vždy. Pratchett byl prostě génius s jedinečnou fantazií a výjimečným a přitom laskavým smyslem pro humor.“ – ze čtenářských ohlasů na Databázi knih

„Tyto tři knihy – Svobodnej národ, Klobouk s oblohou a Zimoděj – patří k největším dílům Terryho Pratchetta a jako takové i mezi nejlepší fantasy. Nejsou to jen humorné příběhy pro teenagery, vyprávějí příběh tak hluboký a plný skrytých pokladů, že je lze snadno počítat k vysoké literatuře.“ – Fantasy Book Review

„Zimoděje považuji za jedno z Pratchettových nejlepších děl. Ačkoli je primárně určen mladší generaci, neváhal bych ho doporučit i starším čtenářům nebo těm, kdo Úžasnou Zeměplochu teprve objevují.“ – Fantasy Literature

„Terry Pratchett opět přichází s nesmírně vtipným dobrodružstvím, které v sobě zároveň ukrývá hluboké zamyšlení nad povahou vyprávění a lidské identity: jak příběhy, které vyprávíme, formují naše porozumění sobě samým i světu, ve kterém žijeme.“ – Kirkus Reviews

„Charakteristicky zábavné.“ – Sunday Times

Rob Kterýten přešel k ohni, kde čekala jeho žena, kelda Žanina. Vstala a postavila se rovně a pyšně, jak to má u keldy být, ale když došel až k ní, měl dojem, že plakala. Objal ji kolem ramen.

„No jo, takže asi pochopujete, co se činí,“ obrátil se k modrému a červenému publiku, které k němu upíralo pozornost. „Toto není obyčejná sněžná buřina. Zimoděj našel malou velikou bosorbabu – no tak, uklidněte se!“

Počkal, až utichly výkřiky a chřestění mečů, a pak pokračoval:

„Nemůžeme kvůli ní bojovat se Zimodějem! To je její řemeslo, její hrnek čaje. Ten jí nikdo z nás pofúkat nemůže! Tutou cestou musí jít sama! Ale bosorbaba všech bosorbab nás posílá po jinačí cestě! Ta naša je temná a nebezpečná!“

Zazněl nadšený křik a hlahol. Když řekneme, že tahle perspektiva se Fíglům velmi zamlouvala, budeme skutečně zdrženliví.

„Výborně!“ přikývl spokojeně Rob. „A já včil vyrazím do světa a dovedu žampióna!“

Po těch slovech se podzemím rozlehla salva smíchu a Yan Habáně, největší z Fíglů, vykřikl: „No tak to bude akurát! Budeme mět tak tak chvilku mu naservírovat pár lekcijí v rytířování! Dyť zatím není nic než jedna veliká nicka!“

„Ale bude dělat hrdinu, žampióna, velikej malej bosorbabě a hotovo,“ přerušil ho Rob ostře. „A včílkaj do makačky! Všichni do křídovej díry, všeci! Vyhrabte mně ďúru do Podsvětí!“ – ukázka z knihy