Čtrnáctero zastavení

Bedřich Fučík načrtává monumentálními tahy životní i básnické portréty svých oblíbených autorů - v jednotlivých osudových zastaveních zachycuje, jak se s nimi sblížil a jak jejich dílo zanechalo v jeho životě nesmazatelnou stopu.Literární kritik a esejista Bedřich Fučík (1900-1984) zastával před únorem 1948 významné posty v nakladatelské oblasti: roku 1951 byl z politických důvodů zatčen a odsouzen k 15 letům vězení (mj. spolu se Zdeňkem Kalistou a Janem Zahradníčkem), v roce 1960 byl amnestován a v roce 1967 rehabilitován.Pozdní knihy vzpomínkových esejů Sedmero zastavení (samizdat 1977), Osmero zastavení (samizdat 1982, doplněno o jeden esej) a Čtrnáctero zastavení (samizdat 1984, dále rozšířeno o šest portrétů) nepsal ani tak literární badatel, jako spíše básník a psycholog, jenž každý portrét pojímá odlišným způsobem. Tematicky jsou jednotlivá zastavení výpovědí o osobních vztazích nejen mezi vzpomínajícím a tvůrci, ale především mezi nimi navzájem. Fučík píše s přímočarou pravdivostí i o jejich slabostech, v hloubi však odhaluje jejich osobní a uměleckou velikost.Účinkují: Vlastimil Fišar a Miloš Hlavica, režie: Petr Adler. Natočeno: 1990