Dívka s vášní pro indigo

Píše se rok 1739. Elize Lucasové je pouhých šestnáct, když ji otec pověří správou tří rodinných plantáží v Jižní Karolíně, zámořské kolonii britského krále Jiřího II. Poté odpluje bojovat za slávu Koruny a jeho opuštěná choť si nepřeje nic jiného než vrátit se do Anglie. Talentovaná dcera se sice hospodaření ujme nehledě na překážky, jenže osud podle všeho kráčí matčinu přání vstříc. Eliza záhy čelí hrozbě, že Lucasovi přijdou o všechno, avšak odmítne se vzdát. 

 Sotva se dívka dozví, kolik Francouzi platí za indigové barvivo, nabude přesvědčení, že právě jeho produkce je klíčem k záchraně. Okolí ale jejímu snu nevěří, v pěstování původně západoafrické rostliny se žádný běloch nevyzná a vzpurná otrokyně se s ní o taje výroby úchvatně modré barvy odmítá podělit. Hrdinka zjišťuje, že jejími spojenci v bitvě o čas jsou jen starý zahradník ze sousedství, šťastně ženatý právník z města a černošský mladík, s nímž Eliza uzavře neslýchanou dohodu. On ji naučí indigo zpracovávat a ona – navzdory dobovým zákonům – naučí jeho druhy číst.

 Natasha Boydová oživila skutečný příběh dámy, která nemálo přispěla k emancipaci budoucích Spojených států. Na základě archivních materiálů i osobní korespondence román osvětluje jak poměry panující na tehdejším americkém Jihu, vyznačující se bezprávím vůči ženám i otrokům, tak Elizin vnitřní život. Život provázený podlými intrikami, mužskou nadřazeností, zakázaným vztahem – a především ohromnou odvahou. 

Natasha Boydová patří k nejprodávanějším americkým autorkám próz pro ženy, jež výrazně povyšuje odmítáním žánrových stereotypů. Zaslouženou pozornost na sebe strhla historickým románem Dívka s vášní pro indigo (The Indigo Girl, 2017). Kniha obdržela prémii od sdružení nezávislých knihkupců Southern Independent Booksellers’ Association a figurovala i v nominacích na výroční Southern Book Prize. Natasha Boydová vystudovala psychologii a žije v Atlantě s manželem, dvěma syny a postavami, které se jí honí hlavou.