Jednu oříškovou, prosím

Autorka v předmluvě říká, že chtěla napsat pohodový román o lásce, aby si odpočinula od surových příběhů o tom, jak život dokáže být ošklivý. Nevím, nakolik se jí to povedlo, ale romantický příběh si představuji jinak. Také se nedokážu rozhodnout, zda je to čtení pro dospívající dívky, anebo pro zralé ženy. Hlavní hrdinka je máma, ale vzpomíná na dobu, kdy byla puberťačka. Tehdy otěhotněla, což se dozvíme poměrně brzy. Nečekejte žádné odhalování tajemství. Tady je všechno dané, čtenář to ví, a protože má jít o příběh o lásce, je jasné, jak to skončí. Celý příběh je schematický a mě mrzí, že jsem nedostala příležitost poznat hrdiny nebo si cokoliv představit. Je to jako slovní úloha. Žena A. Žena B. To, co si tu vysloužilo adjektiva a trochu pozornosti, je zmrzlina. Nevím, jak vypadají postavy, nevím, jak vypadá prostředí. Dialogy jsou plytké a všechno vám řekne autorka, nenechá to na svých postavách. Ten udělal tamto, ta udělalo tohle. Postavy by si zasloužily větší prostor. Nemyslím si, že bych se k autorce ještě vracela. Věřím, že ponurá témata jí jdou, ale romantika příliš ne. Pořád přemýšlím, co tady vlastně mělo být romantického.