Jizvy ve hvězdách

Nic nedává sebemenší smysl. Chtěl jsem vidět, jak vypadá český boylove bestseller. Viděl jsem, stačilo mi. Pokud jste si knihu koupili i po přečtení popisu na zadní straně, ani dokonce i ten nezajímavý popis dokázal zklamat. Čtu o důležitém basketbalového zápase a zda si kluci přiznají lásku a prodírat se ke konci skrz šu*ání holek, kuřbě a smrtí. Příběh by skončil stejně, kdyby se odstranili 3-4 postavy. Vlastně jsem v průběhu čtení zapomněl, že je to vlatně “milostný trojúhelník”. Nevím, proč za hlavní postavu tolik rozhoduje otec, když mu bylo 18 - asi nedostatek kreativity s vymýšlením konfliktu a pas k tomu, aby autorka mohla psát o penisech. Postavy svoji backstory neukazují, ale vysvětlují a stejně neúplně. Společnost odsuzuje bisexuální lidi často kvůli předsudkům, že jde o zmatené, přelítavé a nevěrné lidi. Přesně tím hlavní postava je a přesto se tohle nazývá “reprezentace”. Nejblíž jsou si kluci, když se osahávají nebo spolu spí I KDYŽ JEDEN ŘÍKÁ NE!!! Příběh se odehrává v Jižní Korei, ale krom názvů míst a jednoho polotovaru by stačilo změnit postavám jména na Pepa a Vašek a uvěřil bych, že jsou v ČR. O kultuře ani zmínka. Byl bych radši, kdyby takové autorky svoje fetiše přenechávali wattpadu a reprezentovali raději věci, které znají.