Chlapec z bloku 66

Jedná z opravdu vydařených publikaci na toto tema.

knihy jsou dárky

Mohlo by se zdát, že už těch chlapců z 2. světové války bylo mnoho. Věřím, že ti kteří mají rádi literaturu z 2. světové války už nějakého toho chlapce četli - já už četla Chlapce v pruhovaném pyžamu, Chlapec na dřevěné bedně, Chlapec, který přežil pochod smrti, Chlapec, který následoval svého otce do Osvětimi a i tento z bloku 66 mi nemohl ve sbírce chybět. Jedná se o skutečný příběh, který autorce převyprávěl sám hlavní hrdina a ta se rozhodla posléze jej vydat. První polovinou knihy nás Ludwik / Mošo Kessler poutavě provází svým životem před válkou. Popisuje, jaké to měl doma krásné. Žil v milující rodině a neznal chudobu ani bídu. Jeho rodiče byli slušní pracující lidé, kteří něco dokázali. Kniha je doplněna i o fotografie, ty tomu dodává ten správný nádech. Přesně víte, o kom čtete Nejvíc emotivní pasáž pro mě byla, jak Moše popisoval své poslední chvíle štěstí ve světě, který se začínal otřásat v základech. Tato slova se mě dotkla: (citace přímo z knihy): Je možné, že kdyby někdo Židům v našem městě naznačil, že je čeká jistá smrt, mnozí by se snažili ukrýt a zachránit si život. Je třeba si uvědomit, že to co o holocaustu víme dnes, by působilo v té době jako čirý výmysl. Těchto vět, které trhají srdce na dvě půlky, tam bylo mnoho. Ale když čteme tuto literaturu, tak s nějakou tou slzou počítáme, nedá se tomu zabránit. Celá ta doba byla hrozná a já jsem ráda, že jsem se dozvěděla i hodně zajímavostí, které jsem ještě nikde nečetla. Tyto knihy mají smysl! Posílám velké objetí chlapcům z bloku 66.