Zmiz, dokud můžeš

Hlavní postavy jsou úžasné, Laurel a Huck jsou neskuteční božani a ta chemie mezi nimi celému příběhu dodávala šmrnc. Nepíše se mi to lehko. Po dlouhé době co mi očekávaná horká novinka, která měla po prvním dílu aspirovat na sérii roku, přinesla zklamání. Není to ovšem zklamání typu odpad! Je to hezký průměr, ale já po prvním díle měla velké očekávání a čekala jsem bombu. Tento díl mi nesedl, děj se táhl, vyšetřování bylo takové neslané nemastné. Při čtení jsem měla pocit, že mně autorka neustále vnucuje nějaké teorie o tom kdo je vrah. Asi to mělo být nenápadné matení soupeře, ale mě to strašně znervózňovalo a vadilo mi to. Kdyby radši více vyšetřovali, bylo by mi to příjemnější. Takhle mi to přišlo, že jim ten vrah nakonec spadl do klína zadarmo. Třetí díl si určitě přečtu a budu doufat, že se zase vrátí kvality z prvního.

Tak na tenhle díl jsem se moc těšila, abych konečně zjistila o sestře Abigeil něco víc. Jenže opět všemu unikla, opět se chová jak psychopatka, nedá se ji nic vytknout. Já se jen divím, že Laurel něco co sestra dělá tuší, jenže nedokáže ani s jejím vysokým IQ nic sestře dokázat. Protože Abigeil je též vysoce inteligentní i když s trochou brutálnosti, které zase Laurel chybí, což je dobře. Proto to může dobře oddělovat a vyšetřovat záhadné vraždy. Vypadá to, že Abigeil dobře umí chlapy nasměrovat tak, jak se jí to hodí do krámu a dělat neviňátko, jen aby si ji sestra všímala. Bylo to jak u prvního dílu tak to pokračuje i u druhého. Zdá se mi, že ale pěkně přitvrdila. Boj o nadvládu sester tím pokračuje a zase jsem skončila tam, kde začala. Abigeil je prostě záhada a musím počkat na další díl, kde se snad dozvíme víc. Tentokrát jsem si vraha vytypovala správně. Moc se o něm nemluvilo, stál v pozadí a tím mi to bylo podezřelé. Jak se říká, tichá voda břehy mele.... přesně to sedí na tak brutální činy tohoto nevyčnívajícího chlapíka.