Koruna strachu

„Protože knihy jsou to nejkrásnější, co na světě je. Odnáší nás pryč od reality, do světů, kde můžeme být kýmkoli a čímkoli si jen zamaneme. Nechají nás plout pryč od našich problémů.“ Hezký nápad, na kterém je kniha založena. Ocitnout se po vyslovení určitých slov v knize, kterou zrovna máte u sebe a nebýt už jen čtenář, ale hlavním hrdinou příběhu. Akorát jedna věc je být hrdinou v příběhu, který jste četli a znáte ho a druhá ocitnout se v knize, u které nevíte nic o světě, do kterého jste spadli, o poměrech, které tam panují, o postavách, jaké se tam vyskytují – prostě nic. A tohle je případ jednoho z našich hrdinů. Kromě dvou dějových linek, které vypráví Avery a Twain, je tu také pár kapitol z pohledů ostatních postav. To se mi líbilo, byla tak možnost poznat o něco více i ostatní - jejich myšlenky, pocity, pohnutky, které vedly k jejich činům. Díky tomu nebylo možné některé postavy jen tak zaškatulkovat mezi hodné nebo zlé. Vyskytly se tu různé zvraty, které dokázaly, že nic není jen černobílé. Ten konec mi dal. Takových věcí, co se tam stalo. Doufám, že bude brzy pokračování, chtěla bych vědět, jak to bylo dál.