K otevřenému nebi

Co je důležité, je očím neviditelné. Správně vidíme pouze srdcem. A z výšky. Ti tři se potkali v hangárech společnosti Latécoère v Toulouse, kde železnou rukou vládne pan Daurat. Z řad armádního letectva se sice do civilu odporoučeli z rozličných příčin a povahy mají ještě rozdílnější, ale spojuje je nezměrná touha hledět na svět zase shora. Zatímco poživačný dříč Jean Mermoz je ve vztazích přelétavý i na zemi, Henri Guillaumet slouží jako vzor plachého šťastlivce. A tělnatý, o to však noblesnější snílek Antoine de Saint-Exupéry je možná zhrzený z nešťastné lásky, nicméně už pilně sbírá náměty pro slavné podobenství o zodpovědnosti Malého prince za růži. Francie si může jedině blahořečit. Získala v nich zapálené piloty letecké pošty, na něž se lze spolehnout při přepravě zásilek zpoza zrádných Pyrenejí, z berberské Afriky i Jižní Ameriky. Trojlístku hrdinných letců ubíhají léta sladká i ošidná – to když jejich nasazení poznamená hospodářská krize a krátkozraká politika. A byť se k nim osud zachová ještě drsněji než jejich šéf, s jistotou cítíme, že vysoko v oblacích nechali srdce, která dole jen výjimečně otevřeli ženám… „Pro hrdiny má život smysl jen tehdy, pokud mohou létat. Román tak čtenáře ponouká, aby i oni zkusili jít za vlastní životní vášní.“ – iliteratura.cz. „Iturbe se nebojí velkých slov, někdy i frází, které ovšem skvěle vystihují dobu, o níž píše. Zároveň je totiž kniha poctou nejslavnějšímu z trojice hrdinů, Antoinovi de Saint-Exupérymu – jeho psaní, a zejména slavné filozofické pohádce Malý princ inspirované létáním a ztroskotáním, jež bylo pevnou součástí života někdejších vzdušných pionýrů.“ – Respekt. Mohutné tělo z něj na pevné zemi dělá zmateného, rozkolébaného tučňáka. Tam nahoře je z něj ale úplně jiný člověk. Lehký jako pírko. Splnil se mu sen každého dítěte. Dosáhl toho, že hračky jsou skutečné a skutečnost je hrou. „Nechci žít. Chci létat.“ – ukázka z textu