Záře dávno pohaslá

Nádherně podaný příběh odehrávající se v jakési alternativní Itálii v období renesance. Guy Gavriel Kay ve své knize vytvořil paralelní svět, který se s naším světem nemusí nutně překrývat. Už dva měsíce na obloze mají čtenáře upozornit, že se jedná o jiný svět. Přesto mě bavilo hledat a nacházet paralely s naším světem. Například mapa v knize poskytuje přibližný návod, co se týče zeměpisných reálií. Bischio by tedy v našem světě mohla být Siena (koňské dostihy). A Firenta by mohla představovat Florencii (it. Firenze), odvěkého rivala Sieny. V Seresse je možné vidět Benátky (město na vodě), v Rhodiu zase Řím (papežský stát) atd. Daleko důležitější než hledání paralel je však silný příběh Kayova románu, který by fungoval i bez tohoto základu renesanční Itálie 15. století. Naprosto mě uchvátil popis Palia (v knize se samozřejmě tento název nevyskytuje, hovoří se pouze o závodu koní) v jakési alternativní Sieně (zde město Bischio), kde spolu soupeří contrade, městské čtvrti. Popis těchto koňských dostihů působil neobyčejně živě a poutavě, navíc byl příběh související s tímto závodem nesmírně napínavý. V současnosti (ale už od roku 1657) závodí v Palio di Siena neosedlaní koně. V závodě v Bischiu hraje naopak sedlo koně důležitou roli. Přidělování koní do contrade losem bylo zavedeno až v roce 1676. V našem příběhu jsou jezdci losem přidělováni k jednotlivým čtvrtím a těmto čtvrtím opět losem jsou určeni koně. Kdyby se příběh odehrával v historii našeho světa, děj by byl zasazen do doby před těmito daty a pak by přiřazení koní losem nebylo možné. Ale Guy Gavriel Kay nepíše historický román, i když z historie poučeně čerpá užitečné informace pro svůj příběh. A dělá to opravdu mistrovsky. „Z minulosti můžeme získat zpátky jen část. A někdy to stačí…“