Rybářská chata

Ivar, starý mrzoutský strýc vyráží s Jonem do Rybářské chaty k horskému jezeru, které už po generace patří do rodiny. Právě nyní by ho měl převzít Jon. Ten však rád cestuje a užívá si volnosti. Společný týden na samotě u jezera přinese každému z nich možná i něco nového. Jon je vybavený sešitem na poznámky a Ivar má odhodlání naučit synovce vše, co zná. Vzhůru k jezeru! Tak toto bylo opět pohlazení na duši. Knihy z nakladatelství PROSTOR jsou pro mě sázka na jistotu krásného zážitku. Ponořila jsem se do příběhu, užívala si krásy finské přírody, která je tu vylíčena úchvatně a potají jsem poslouchala ty dva, kteří se snaží najít společnou řeč (anebo možná taky vůbec ne). Kromě přírody je to hlavně příběh jedné rodiny a spousta krásných životních mouder. To vše na pár stránkách, ale nic v příběhu nechybí, všeho tam je tak akorát. Ivar je takový morous, ale ty jeho rady… kolikrát jsem se musela usmát a najít si podobný moment i v mém životě. Ať jste v Čechách, nebo ve Finsku, lidé jsou všude stejní. Je zde ukázaný „střet“ dvou generací a neustálý koloběh, kdy starším nevěříme, dokud si něco sami neprožijeme. I díky jednomu „překvapení“ v závěru už teď vím, že si knihu potřebuji přečíst znovu a podívat se na příběh trošku jinýma očima. Nádherná kniha o rybaření, o hudbě, o přírodě a o životě.