Za hranici nemožného

„Soustředěně jsem bořil nohy do pohyblivého sněhu a přemýšlel o smrti. Věděl jsem, že na mě někde čeká, ale teď a tady na Nanga Parbatu jsem na ni připravený nebyl. Dnes ne. Dnes ani náhodou. Jenže jednou přijít musí.“ Nimsdai Purja byl dost možná jeden z nejlepších soudobých sportovců světa, o kterém jen málokdo slyšet. Až do jeho nedávné smrti, která nakonec přišla, dřív než bychom asi čekali, na svazích Broad Peaku v Pákistánu. Zanechal za sebou spoustu sportovních rekordů a obrovský sportovní odkaz, ale zároveň i lidský, neboť ukázal, čeho je člověk schopný, když se něčemu opravdu oddá a upne k tomu celou svou mysl. Když jsem se o této tragické události dověděl, hned jsem po této knize musel sáhnout. Tahle kniha je napůl autobiografií a napůl cestovním deníkem, kde se neustále prolínají vzpomínkové pasáže (dětství a bývalé povolání vojáka) s přítomností, kdy ho sledujeme během práce na tzv. Projektu Possible, tedy zdolání všech 14 nejvyšších hor světa, vrcholů nad 8000 m.n.m. Kniha je taková chlapská macho ego záležitost. Srší sebevědomím hraničícím se zdravou arogancí. Někoho to může odrazovat jako arogantní, egoistické a možná trochu jednotvárné a přímočaré. Na někoho to může působit naopak nakažlivě. Po přečtení se i vy budete cítit, že můžete dokázat cokoli, když si budete věřit a ke všemu budete přistupovat pozitivně, nepřipustíte si, že něco nejde, i když se to může zdát nadlidské a vede k tomu spousta práce.