108 Haiku

„Pak už zbývá jen sednout si pod strom a s tužkou a papírem značky Fabriano v ruce nechat myšlenky volně se toulat, a pak napsat dva řádky, například Luna je vysoko na nebi – les šumí. Třeba z toho hned napoprvé nebude román, nýbrž jen japonské Haiku, nic se ale neděje. Důležité je začít." / Umberto Eco/ Antologie sta haiku od sta českých autorů, kompilovaná japanologem Jakubem Zemanem, reflektuje staroslavnou japonskou tradici uspořádávání básnických sbírek a přímo se odkazuje ke konkrétnímu počinu z první poloviny 13. století. Když věhlasný básník a literární kritik Fudžiwara no Teika (1162 - 1241) zkompiloval ve starém sídelním městě Kjótu roku 1236 sbírku sto básní Ogura hjakunin iššú, jejíž nejvyšší literární hodnoty jsou nesporné, vytvořil novou formu sbírky poezie, v pozdějších letech zhusta napodobovanou. Její podstatou je shromáždění stovky kvalitních básní, každá od jiného básníka. I současná tvorba žánru básnických miniatur s transcendencí, v českém jazyce psaných haiku, si zasloužila být zaznamenána v duchu Teikovy kompilační formy. Je zde přeci tolik slibných autorů s neotřelým úhlem pohledu a nadšením pro věc. Proto již započal sběr haiku od autorů zavedených i začínajících, „slyšících klokotání sfér i ve vrzání staré rezaté pumpy", a zamýšleným cílem je vydání antologie mapující českou kvalitní tvorbu uvedeného žánru. Má mě rád, nemá... změna každou vteřinou, vidím, nevidím /Dana Šilhánková/ Horská vesnice psa štěkat neomrzí na svou ozvěnu /Jakub Zeman/ Bílých ptáků shon na nábřeží s dědečkem chlapec s rohlíkem. /Marek Müller/