Petr a Lucie

Světová klasika od francouzského spisovatele, která se odehrává za války, nicméně můžeme zde spatřit i špetku naděje od dvou lidí, kteří se do sebe v této době zamilovali, ačkoliv oba pocházeli z velmi rozdílných poměrů. Příběh končí velmi hořkosladce, zároveň je však tento konec jakýmsi smutným způsobem krásný.

Příběh se odehrává za války, kde se náhodně seznámí Petr s Lucií. Petr je chlapec z bohaté rodiny a Lucie, musela kvůli nedostatku peněz ukončit musela ukončit studium na škole. Oba se do sebe zamilují. Oba však prožívají krušné chvíle kvůli válce, která způsobuje bídu a nejistotu v ně samotné. Petr je mezitím povolán na frontu a o to více se snaží spolu trávit všechen volný čas. Děj končí tragicky. Oba zemřou pod velkým sloupem v kostele, který se stal terčem letadlového náletu. Knihu jsem četla jako náctiletá a jejich zamilovanost jsem prožívala s nimi.

Kniha vypráví o lásce dvou mladých lidí, kteří se musí vypořádat s existencí války. Oba se snaží vymazat ji z hlavy a myslet na něco jiného – lásku. Bylo pro ně utěšující, že našli jeden druhého a zjistili, že v tom ztraceném světě nejsou sami, že mají někoho, na koho se můžou spolehnout. Láska jim dodá smysl všeho, začnou se těšit na zítřek. Čtyři roky války se musí podepsat na psychice lidí. Obzvlášť mladí, dospívající lidé, kteří všechno začínají teprve poznávat – ti byli nuceni dospět o mnoho let dřív. Pochopí, že tento svět je nespravedlivý, smrt je všude okolo, přestanou mít jakékoliv sny a jen se začnou strachovat o svůj život. Samozřejmě že v nich je nějaká jiskra naděje na lepší život. Knihu považuji jako dobré svědectví toho, jak to vypadalo v běžných lidských životech za války.