Smrtholka

Nejlepší česká próza posledních mnoha let.

je to dárek k vánocům

Hlavní hrdinka Marie se vyrovnává s několika tragickými rodinnými událostmi, které se mohou zdát nepochopitelné, tak se snaží najít jejich příčinu. Cestu zpět však nelze zvládnout bez ohlédnutí. Dozvíme se zde, že rodinu opustila matka a zasáhla tu nemoc. Je možné po tom žít normálně, ale nejdřív je potřeba vybojovat boj ve své vlastní hlavě. Tak tohle tedy bylo něco. Nenápadná knížka, malá rozměrem, ale velká obsahem. Sáhla jsem po ní víceméně náhodou a jsem za to moc ráda. Marie nás vezme s sebou do své hlavy, do svých myšlenek a pocitů. Díky jejím vzpomínkám a myšlenkovým pochodům se postupně dozvídáme, co všechno se v jejím životě stalo. Dávkování minulosti je zde dokonalé, jste udržováni v neustálém napětí, co se vlastně tenkrát stalo a čím dál víc Vám to do sebe zapadá. Ač je to román dramatický a smutný, autorka i přesto do něj vložila něco, čemu se člověk musel zasmát, i kdyby nechtěl. To, jak jsou vykreslené postavy, jak se v nich můžete najít... Způsob, jakým je kniha psána, mě fakt dostal. Je tam přesně to, co tam má být. Žádné zbytečnosti, všechno tam patří a má svůj smysl. Emocionálně Vás kniha rozloží. Při čtení jsem se pohybovala mezi: wow, cože?, fakt?, nene!, pláčem a smíchem… no prostě tam bylo všechno, co od knihy očekávám a moc jsem si to užila. Nemyslím si, že sedne úplně každému, ale kdo má rád knihy ze života, dramatické lidské osudy, českou prózu, trošku zamyšlení, tak jedině doporučuji.