Bál šílených žen

Příběh z let 1885 z pařížského blázince inspirovaný skutečným příběhem. Není to příběh o pokusech na "uvězněných", je to příběh žen, které tam byly "odloženy". Bylo to odkladiště pro ženy, které narušovaly zavedené pořádky. Neskutečné, co vše se považovalo za narušení. Musím říct, že příběh mě opravdu zaujal. U některých pasážích jsem cítila znechucení a konec knížky mě překvapil. Příběh nad kterým se zamyslíte a jste rádi, že jsem nežili v té době. Hlavně ženy.

Kniha mě hodně zasáhla, o to více, že je založena na skutečných událostech. Po přečtení zas a opět děkuji za to, že jsem se narodila až do naší doby, že se nemusím bát vyjádřit svůj názor, že rozhoduji sama za sebe a klidně se mohu beze strachu odlišovat od takzvané normy a nikdo mě za to nezavře do blázince. Po přečtení se totiž obávám, že bych možná v Salpetriere skončila taky. Jako většina Odeonek i tato má v sobě silný příběh, na který jen tak nezapomenu.

Paříž, rok 1885 a hospitál Salpetriere, kam se odkládaly nejen duševně choré ženy, ale i mravně zkažené a prostě nepohodlné. Právě se chystá každoroční masopustní bál, kde se setkávají dva odlišné světy – svět internovaných žen a svět pařížské smetánky. Jednoduchý, avšak šokující příběh, odehrávající se v rozmezí pár dnů, takže děj má spád. Kniha je psána jednoduše, snadno se čte a rychle Vás vtáhne do děje. Podíváme se i na historická fakta - pokusy doktora Charcota a jeho asistenta Babinského, na to, jak snadné bylo dostat ženu do ústavu. To, co se tenkrát dělo a jakou moc měli muži bylo hrozné, nechtěla bych se dostat do té doby. Úplně historickým románem bych tuto útlou knížečku nenazvala, ale každopádně je to zajímavá sonda do duší žen a je jen na nás, jestli nám připadají šílené. Duchařina, která zde byla uvedena, mi v knize nevadila. Naopak, když jsem dočetla knihu v 11 večer a byla jsem sama doma a zvenku jsem slyšela podivné zvuky, příjemně mě zamrazilo :-) Za zajímavé téma, které mě pohltilo a za čtivost knihy dávám plný počet hvězd.