Agnes Greyová

K nejvýznamnějším anglickým autorkám počátku 19. století (či v dějinách ostrovní literatury vůbec) patří hlavně Jane Austenová, ale pak určitě autorská trojice sester Brontëových. Jejich literární kvality překonaly bez úhony propast času a jsou stále populární jak mezi čtenáři, tak mezi vydavateli. Z trojice sester Brontëových se kritiky považuje za literárně nejvyzrálejší asi Charlotta (1816- 1855), autorka románů „Jana Eyrová“ či „Villette“. Obecně se naopak bere, že čtenářsky nejpopulárnější je prostřední Emily (1818-1848) se svým románem „Na Větrné hůrce“. Nejmladší Anne (1820-1849) byla vždy zastíněná tvorbou svých dvou sester. Ale přesto patří její díla do pokladnice klasické anglické literatury. Anne Brontë vydala během života dva romány – „Agnes Greyová“ (orig. Agnes Grey, 1847) a „Dvojí život Heleny Grahamové“ (orig. The Tenant of Wildfell Hall, 1848). Zatímco „Dvojí život Heleny Grahamové“ se dočkal svého českého vydání už v roce 1975, a pak následně v roce 1995, kniha „Agnes Greyová“ si musela na český překlad počkat až do roku 2009. Možná to jen kopíruje úspěch knih už během prvního vydání. Zatímco „Agnes Greyová“ vyšla vlastně díky velkému úspěchu knih jejích sester – „Na Větrné hůrce“ a hlavně „Jana Eyrová“ – a byla těmito díly značně zastíněna, druhý román „Dvojí život Heleny Grahamové“ byl během šesti týdnů od prvního vydání zcela vyprodán. U obou svých románů Anne vychází především ze svých vlastních zkušeností. Jeden je napsán podle tragického, zhýralého života jejího bratra, druhý (Agnes Greyová) vychází z jejích vlastních zkušeností guvernantky. Jak je patrné, hlavní hrdinkou románu je mladá žena Agnes Greyová, mladší ze dvou dcer chudého duchovního. Finanční situace rodiny po neúspěšných investicích je tragická. Z toho důvodu se Agnes rozhodne zkusit práci guvernantky, tedy vychovatelky dětí z lepších rodin. Její problém je ale v tom, že jako dcera chudého pastora v zapadlé vesničce nikdy nebyla ve společnosti. Proto s notnou dávkou nervozity a obav se vydává na cestu do vzdáleného sídla zbohatlíků Bloomfieldových ve Wellwoodu. Její první práce pro jejich tří děti je pro Agnes přímo děsivou můrou. Popisy jejich chování a činů jsou i pro dnešního čtenáře až neuvěřitelné a kruté. Její zdejší pobyt je pro ní utrpením, a tak se snaží najít jinou rodinu, která by měla o její služby guvernantky zájem. Do druhé rodiny, která je opravdu původem šlechtická, přichází přece jen zkušenější, ale především s očekáváním lepších mravů. Ale i zde je chováním dvou dospívajících dívek, Rosalie a Matyldy, značně rozčarována. Ale u dívek není ani tak šokována chováním, jako spíše jejich charakterem, pohledem na jejich životní role. Zde kromě popisu života chovanek ale přichází i její první skutečné citové vzplanutí - láska k mladému vikáři. Po tom, co jsem v poslední době přečetl několik děl od slavnější Jane Austenové, musím říci, že Anne Brontë mne překvapila rozdílností náhledů v námětech. Austenová mi vždy připadala, že popisuje příběhy slečen a dívek, které se chtějí jakoby vzbouřit společenským standardům. V „Agnes Greyové“ mne překvapila postava hrdinky zcela naivní, možná bych řekl i přehnaně pobožné. Příběh je silně zaměřený na kritiku bohatší vrstvy, její apatii vůči ostatním, jejich mravy a krutost. Je to příběh pro mne skutečně mravokárný, který jakoby nenašel nic pozitivního na této společenské vrstvě. Jakoby vycházel z biblického tvrzení, že jen poctivý a chudý dojde blaženosti Boží. Ano, kdybych měl charakterizovat děj jedním slovem, je to naivita. Naivita v představách hlavní hrdinky, že všichni lidé bratři jsou. Ale přesto kniha z pohledu hrdinky končí happyendem. Knihu vydalo opět ve výborném překladu Tomáše Tulingera nakladatelství Daranus, jako další dílo z jejich skvělé řady viktoriánských románů.