Nemám ústa a musím křičet

Slavná sbírka povídek jednoho z nejoriginálnějších amerických spisovatelů druhé poloviny dvacátého století – sedm příběhů, které dnes patří do zlatého fondu literatury science fiction. V titulní povídce, za niž autor v roce 1968 získal cenu Hugo, se pětice lidí ocitá v obřích útrobách počítače, který se po nabytí vlastní inteligence rozhodl obrátit proti svým stvořitelům a nic jim nedarovat. V dalších vyprávěních se dostaneme na jiné planety, do prapodivného vesmírného cirkusu, nebo naopak do komorního prostředí městského bytu, v němž se usadila zvláštní, nepochopitelná bytost, která nějak souvisí s neutěšeným psychickým stavem hlavního hrdiny. V závěrečné povídce autor opět nastoluje téma člověk versus stroj, tentokrát při střetu hazardního hráče s nevyzpytatelným hracím automatem v jednom lasvegaském kasinu. Všechny povídky jsou doplněny čtivými a leckdy i břitkými komentáři, v nichž Ellison popisuje okolnosti jejich vzniku, nechává nahlédnout do svého soukromí a přibližuje, co mu jako autorovi nejvíc leží na srdci.