Jednorožec

V dávných dobách, kdy se žánr definoval jako období před Laudou, jednorožec neexistoval a jediné za co jsem mohl satiře poděkovat bylo jakoby za nic. Do zlomu, než mi Jednorožec přistál ve schránce a já prvně radostně uvítal zkušenost s Alimenty, jsem nepocítil potřebu číst příběh žánru vybroušeného jako sekera bušící do kamene. Tímto eposem sjíždím příběh vostřejší, nežli lajna cukru na párty prváků informatiky a stopu v nitru si zapamatujete asi jako alergik procházku rozkvetlou loukou. Víte co je po šedesátce nepoužitelné? Víte co si rádo hraje na schovku? Jaké je nejoblíbenější jídlo Ovčáčka? Kdo je sjetý jako vozovka? Nevíte? Tak si budete muset přečíst učebnici, která se brzy stane biblí jinotaje. Ty příměry použité v příběhu alegoricky seděli vždy přesně jako popáleniny k Freddymu Kruegerovi. A to čichat chceš! Toto je koupě s emocí. Post coitum… teda postskriptum. Autor odhalil příčinu sucha…. sviní je totiž tolik, že se všechna voda vaří pro jejich potřebu. Nebuď tou další, buď kámoš. Zde se koupě doporučuje víc umocněná síla všech teleshoppingů. Pomůžeš dobré věci a to je karmazdarma.