Dáma, která měla ráda čisté záchodky

Když v roce 2003 se na našem knižním trhu objevila kniha „Dáma, která měla ráda čisté záchodky“, mnoho čtenářů si určitě říkalo, kdo je to ten J.P. Donleavy? A o čem asi bude kniha s tak „zajímavým“ názvem? Jak to většinou bývá, kniha s tak netradičním názvem je o něčem netradičním. Skutečně bychom mohli říci, že je to příběh o dámě, která díky tomu, že chodila na opravdu jen decentní a velmi čisté veřejné záchodky, ke štěstí přišla. Ale i to je samozřejmě jen velmi zlehčený obsah knihy, i když na to, že má jen 69 stran, by to mohlo stačit. Přes svůj velmi krátký rozsah je to ale příběh, na který musíte vydat stejné úsilí jako u několikanásobně rozsáhlejšího thrilleru. Stejně jako např. u jednoho z nejslavnějších maďarských děl současnosti – „Svíce dohořívají“ od Sándora Máraiiho, i zde se dá říci, že každá věta je samostatná myšlenka, námět jako na jednu celou stranu. Hrdinkou příběhu je Jocelyn, dáma vychována jižanskou aristokracií, vzdělána na prestižní dívčí škole, prostě člověk z vyšší společnosti žijící v jiných bezproblémových realitách než většina lidí. A pak najednou přijde zlom, doba mládí a krásy najednou zmizí a s tím zmizí i manžel u mladší s pevnějšími ňadry. Následuje nelítostný rozvod, který jí zanechá dost peněz. Ale pak přijde podvodný makléř a vše se rozplyne jako pára nad hrncem. A najednou je tu stárnoucí ženská bez jakýchkoliv pracovních zkušeností, jen z bezcennými manýry a znalostmi noblesní společnosti. V tomto pohledu bychom mohli tvrdit, že je to naprosto banální příběh, který asi nepřekvapí a ve společenských rubrikách módních časopisů se jich najde dost. Právě tu výjimečnost zde hraje autorův skutečně niterní pohled na pomalý a neúprosný úpadek lidského charakteru a společenského postavení. A s tímto poklesem se i mění styl mluvy, její myšlení a názory atd. Vše najednou vidí Jocelyn v jiné perspektivě. Najednou jsou hodnoty života tak odlišné, že de facto neví, jak se s tím vypořádat. Tady ten nový život v kontrastu s tím starým, aristokratickým, dokonale vytváří dramatický prvek celého příběhu. Člověk neví, jestli se má nad jejím osudem smát či brečet. Žena, která se rozhodovala, jestli jíst na zlatě či na stříbře najednou uvažuje o prostituci, jako její snad jediné žádané zkušenosti na trhu práce. Kniha je nezvyklá nejen svým příběhem, ale i netypickou logikou (či spíše nelogikou) v interpunkci, čemuž v Lidových novinách Richard Olehla říká formální experiment, snaha o rozbití věty. V díle je použita celá škála výraziv, od jazyka honorace až po perverzní sexuální úvahy. Právě tato jistá otevřenost v sexuálních popisech je typická pro dílo J.P. Donleavyho. Tento syn irských emigrantů narozený v New Yorku v roce 1926 proslul právě svým prvním románovým debutem „The Ginger Man“, který jako i jiná díla amerických autorů se silným erotickým podtextem musel nacházet cestu ke čtenářům skrze evropská nakladatelství. Přes svoji popularitu nakonec „The Ginger man“ přinesl i mnoho neštěstí a soudních sporů, a mnozí literární kritici si myslí, že žádné další jeho dílo už podobných kvalit nedosáhlo. Knihu „The Ginger man“ vydalo v češtině v roce 2006 nakl. Argo jako „Zrzoun“. Samotnou třešničkou na dortu v příběhu Jocelyn je neuvěřitelná pointa celého jejího životního pádu. A i po dvou přečteních se musím přiznat, že si stále nejsem jistý, jak mám přesně chápat ten závěr. Konec není žádná fantasmagorie, ale neustále myslím na to, co by mělo následovat na další stránce jejího života, kdyby ji autor napsal. Jak chápat dopad té nejzvláštnější události v New Yorku na hrdinčin život? Tento velmi čtivý tragikomický či snad satirický příběh (orig. The Lady Who Liked Clean Rest Rooms : the chronicle of one of the strangest stories ever to be rumourded about around New York, 1995) přeložila pro ediční řadu AAA nakladatelství Argo Michala Marková.